Vše o dřevostavbách
Ceníková cena stavby by měla být hlavním orientačním bodem. Ne jediným
Je dřevostavba dražší než klasický zděný dům? A na kolik realizace takového domu vlastně vyjde? To jsou otázky, které si klade většina investorů a zájemců o nové bydlení. Řada z nich se orientuje dle ceny v cenících jednotlivých typů domů. Tady ovšem mohou narazit na velké úskalí. Ceníková cena je totiž pouze orientační a zdaleka nemusí finální ceně za dokončenou stavbu odpovídat. Cenu stavby ovlivňuje řada faktorů Hned na úvod si nalejme čistého vína a řekněme si, že reálná cena bude ve většině případů vyšší než katalogová. Jedná se o celkem logický závěr toho, že každý investor má vlastní specifické představy a požadavky o výsledné podobě své investice či vysněného bydlení. Někdo se rozhodne investovat do lepších oken, někdo do kvalitní podlahy z masivu a jiní si zase dopřejí o něco luxusnější koupelnu. Tyto odchylky od původní katalogové kalkulace jsou navíc doprovázeny některými položkami, které nejsou do katalogu zahrnuty, a kterými si svůj dům vybavit zkrátka musíte. Mezi tyto položky patří například komín, kuchyňská linka či hromosvod, a to jsou položky, které mohou finální cenu realizace domu navýšit o statisíce. Je také otázkou, zda máte v plánu udělat okolo svého domu oplocení, terénní úpravy a v neposlední řadě je také otázkou samotné vybavení domu. To všechno jsou další „detaily“, které náklady na komfortní domov přesně podle představ investora zvyšují. Rozklíčujte, co všechno katalogová cena obsahuje Při poptávce je důležité zjistit co nejvíce detailů a hledat skutečně kvalitní projekt. Prvním důležitým krokem, který ušetří mnoho energie a telefonování, je vyvarování se těch nejlevnějších, byť na první pohled nejatraktivnějších, nabídek. Tyto nabídky a jejich ceník často se zájemci manipulují a přesně nespecifikují, co nabídka zahrnuje. Kvalitní projektový dům by měl kromě vizualizací a projektové dokumentace obsahovat také cenu za hrubou stavbu a cenu za kompletní realizaci na klíč. Ideální je, když vybraný dodavatel má stejný typ projektového domu v referencích a umožňuje také individuální úpravy. Hledejte proto takové nabídky, které ve svých cenících jasně rozepisují, jaký materiál je použit, jaké jsou jeho vlastnosti, kdo je výrobcem, jak dlouhé jsou dodací lhůty a další detaily. Zkrátka čím více získáte informací, tím lépe. Pečlivě srovnávejte nabídky Během komparace jednotlivých ceníků od různých dodavatelů buďte velmi ostražití. Každá kalkulace totiž může nabízet odlišný rozsah prací a nakoupených materiálů a v různé kvalitě. Nejlevnější nabídky proto znamenají i nejlevnější materiály, což může ve výsledku způsobit vysoké pozdější investice do oprav a provozu celého domu. Zejména v dnešní době, kdy letí ceny materiálu strmě vzhůru, se představy o ceně často míjí s realitou. Někteří nepoctiví dodavatelé dokáží nejisté situace na stavebním trhu zneužit a původně dohodnuté ceny značně navýšit. Stejně tak je velmi důležité udělat si jasnou představu o tom, zda je levnější dřevostavba či klasický zděný dům. Zejména kolem dřevostaveb a nízkoenenergetických domů koluje řada nesmyslných mýtů. Jako třeba ten, že kvalitní dřevostavba musí být výrazně dražší než dům postavený z tradičních stavebních systémů. U ceny vždy záleží na konkrétním řešení, jeho rozsahu, kvalitě stavebních materiálů a dalších faktorů. Proto při posuzování ceny vybraného domu musíte posuzovat všechny tyto aspekty, nejen to, jestli jde o dřevostavbu či zděný dům. Není stavba jako stavba Aby bylo možné se v cenách co nejlépe orientovat, je zapotřebí udělat si jasno v tom, jakým způsobem budete dům stavět. Pokud budete stavět na klíč, počítejte s vyšší cenovkou než v případě stavby svépomocí. Na druhou stranu toto řešení má řadu jiných výhod. Pod pojmem svépomocí si řada lidí představuje vlastní ruce zabořené až po lokty v maltě, ovšem realita tomu nemusí odpovídat. Stavba svépomocí skutečně může být znamenat kompletní výstavbu vlastníma rukama, pod tímto pojmem se však rozumí také metoda, kdy si jednotlivé řemeslníky na různé práce sháníte sami. V takovém případě jste schopni cenu domu výrazně snížit, ovšem musíte počítat s nutností nesčetného množství telefonátů, hledáním ověřených řemeslníků či potřebou spoustu času osobně trávit na stavbě a dohlížet na její průběh. Více se o rozdílu mezi stavbou na klíč a svépomocí můžete přečíst v tomto článku. Ve výsledku si tedy na otázku, jak drahá bude vaše realizace, můžete odpovědět pouze vy sami. K odpovědi se dostanete skrze důkladné rešerše, ujasnění si priorit a několik klíčových rozhodnutí. Vždy však berte v potaz váš rozpočet, tedy to, co si můžete skutečně dovolit. A myslete na to, že vlastní bydlení si pořizujete na mnoho let či dokonce na několik generací.
Není dřevostavba jako dřevostavba: sruby, roubenky, skeletové dřevostavby
Pokud jste okouzleni vzhledem a vlastnostmi dřevostaveb a přemýšlíte nad tím, že byste si jednu takovou také nechali pro své vlastní účely postavit, je vždy dobré provést pořádnou rešerši a zjistit, který druh dřevostavby pro vás bude tím nejlepším. Druhů domů, které využívají coby svou základnu právě dřevo, je totiž velké množství a každý má něco do sebe. Začněme u tradičních druhů dřevostaveb, které se staví od nepaměti. Těmi jsou sruby a roubenky. V obou případech tvoří nosnou konstrukci masivní dřevo, a to buď kulatina či hraněné trámoví. Sruby V případě srubů jsou základem masivní odkorněné dřevěné bloky, nejčastěji s kulatým průřezem. Ty jsou hrubě opracovány a následně podle předem vytvořeného návrhu formovány. Znamená to tedy, že na místo jsou dovezeny již připravené kulatiny, která se pak už jen sestaví jako stavebnice, nejčastěji za využití sedlového spoje. Roubenky Roubený dům je stavěn z klasických trámů, které jsou do sebe zasazovány tzv. na rybinu, což znamená, že v rozích vzájemně nepřesahují a tvoří tak pravidelný roh. Vodorovné mezery mezi jednotlivými trámy se vyplňují tmelem či izolační krytinou. Případně je vydlabán žlábek, který je následně vyplněn přírodními izolanty. Tuto vyplň je poté dobré natřít bílou barvou, aby dům dostal svůj typický český roubenkový charakter. Skeletové dřevostavby V případě skeletových dřevostaveb se objevují dva typy staveb. První využívá lehké dřevěné skelety, které jsou skládány opět jako stavebnice vytvářející základní kostru domu. Ta je následně zpevněna deskovými prvky kotvenými přímo na nosnou konstrukci. Tento způsob je poměrně ekonomický a díky jeho nenáročnosti jej nabízí celá řada firem, jistě i z vašeho blízkého okolí. Je ovšem nutností vybírat dobře a mimo ceny hledět také na reference. Domy z těžkých dřevěných skeletů pracují výhradně s tyčovými prvky z lepeného dřeva. Pevnost takové konstrukce zajišťují stropy a také obvodový plášť a jádro. Z finančního hlediska je tento typ dřevostavby nákladnější. Lze ovšem říci, že se díky své pevnosti může pochlubit delší životností. Konstrukce z vrstveného dřeva Pokud se rozhodnete pro vrstvené dřevo, na stavbu budou doručeny velkoplošné dílce tvořené právě vrstvením lepeného dřeva. Tyto vrstvy jsou proti sobě otáčeny vždy o 90 stupňů, aby se docílilo dokonalé tvarové stability, a to i při změnách vlhkosti. Veškeré prefabrikáty jsou produkovány na specializovaných linkách pomocí CNC technologie. Dřevostavby z panelů Podobně jako konstrukce z dřeva vrstveného, se i panely využívané pro stavbu dřevostaveb prefabrikují ve výrobních halách. Zde se také smontuje kompletně celý dům pro kontrolu. Následně jsou jeho jednotlivé díly opět rozebrány a převezeny na stavbu, kde je vše zkompletováno. Tento systém se podepisuje na relativní ekonomické výhodnosti takového stavebního systému. Právě s podobným konstrukčním systémem se můžete setkat i v dřevostavbách realizovaných společností ALFAHAUS.
Kachlová kamna v dřevostavbě: čím se liší od klasického krbu?
Kachlová kamna jsou estetickým, ale i funkčním prvkem, který každé domácnosti propůjčí ten pravý nádech historie. A nemusí se nutně jednat jen o staré chalupy. Kachlová kamna najdou uplatnění i ve zcela nových dřevostavbách. Jde jen o to zakomponovat je do interiéru s citem a přizpůsobit jim celkový vzhled nejen místnosti, ale celého domu, ve kterém se nachází. Kachlová kamna si s dřevem rozumí, však se také jednalo o nezbytnou součást každé roubenky. Není tedy vůbec žádný důvod, proč by kachlová kamna nemohla být součástí moderní dřevostavby. Jedinou podmínkou je, aby si takový dům držel tvář časů minulých. Vždyť i na dřevostavbách se mohou aplikovat prvky, jako je falešné roubení, a to jak z exteriéru, tak i interiéru. V takovém prostředí nebudou kachlová kamna vůbec působit jako pěst naoko, ale naopak se stanou krásným detailem, který podtrhne celkový vzhled domu v osobitém stylu. Tento typ vytápění je navíc praktický a nadčasový. Nejen estetika, ale i funkčnost Kachlová kamna však nejsou jen o estetice. Jejich primární funkcí je vytápění místnosti, ve které se nacházejí, případně i dalších prostor domu. Při jejich výběru je proto důležité dbát na výkon, brát v potaz samotné zateplení domu a přihlédnout bychom měli i k typu komínu. V neposlední řadě si je dobré určit, zda budou kachlová kamna jen doplňkovým zdrojem tepla, nebo tím hlavním. To vše je vždy dobré prokonzultovat s kvalitním kamnařem. Najít člověka, který tradici budování kachlových kamen zvládá zcela bez problému, může být ovšem poměrně těžké. Je proto dobré pátrat po referencích a zvolit si osobu, která má za sebou celou řadu povedených realizací. Sálavé vs. konvenční teplo Kachlová kamna jsou povětšinou zdrojem sálavého tepla. Šamot uvnitř se nahřeje a vydává teplo konstantně i dlouho poté, co samotný plamen uvnitř vyhasnul. Tím se výrazně liší od krbové vložky, která má povětšinou teplo konvenční, což znamená rychlé ohřátí během krátké chvíle, ale také rychlé vychladnutí po zhasnutí plamene, což nemusí být příliš komfortní například v noci, kdy nepřikládáme. Konvenční teplo, při kterém je ohříván vzduch, navíc nemusí být příjemné například pro alergiky. Dnes již existují různé druhy kamen a krbů, které oba způsoby vytápění kombinují. Vytápět kachlovými kamny lze i jiné místnosti než jen tu, ve které jsou kamna umístěna. K tomu slouží klasický teplovodní rozvod, ať už radiátorový či podlahový. Pokud by se taková možnost hodila i ve vaší nemovitosti, je nutné kombinovat kamna s výměníkem integrovaným do topeniště, ve kterém se bude ohřívat užitková voda určená pro otopný systém. Vaření i spaní Dalším významným rozdílem klasických kachlových kamen oproti krbu je jejich možnost variabilního využívání i pro jiné účely než vytápění. Kamna lze vybavit litinovým tálem, který je nahříván přímo plamenem, a nabízí tak ideální plochu pro vaření. Kachlová kamna tak mohou v některých případech bez problému nahradit klasické varné desky. Je ovšem nutné dbát na bezpečnost, protože takový tál je snadno přístupný a lze se jednoduše popálit. Další možností je vybavit kachlová kamna troubou, ve které lze bez problému péct a ohřívat již připravené pokrmy. Jak v případě trouby, tak i při vaření na tálu je nutné počítat s o něco delší dobou přípravy, nicméně ten pocit z pokrmů připravených na kamnech je k nezaplacení. V neposlední řadě je nutné zmínit ještě jednu tradiční výhodu kachlových kamen, a tou je možnost vytvoření lůžka na spaní na šamotu. Tzv. spát za pecí třeba na kožešině je jedinečný zážitek, který budou milovat především děti, ale možností přenocovat na netradičním lůžku nepohrdne ani kdejaká návštěva.
Dřevostavby a udržitelnost. Jak moc zatěžují životní prostředí?
Pořizovací cena, vzhled, náklady na vytápění, životnost... To všechno jsou důležité faktory, které bere v potaz každý, kdo si chce postavit vlastní dům. Někteří však k těmto kritériím přidávají ještě pro ně důležitý jeden aspekt, kterým je dopad budovy na životní prostředí. Nabízí se proto otázka, jak moc ublížíme planetě, pokud na ní vybudujeme další dřevostavbu? Na jedné straně máme dřevo, čistý přírodní materiál, který nemůže být zelenější. Dřevo využívané u dřevostaveb je ovšem ošetřováno tak, aby bylo schopné odolat všem nepříznivým vlivům, k čemuž slouží chemie, a ta už tak zelená není. Můžeme tedy dřevostavbu zařadit do kolonky „udržitelné“? Materiály šetrné k přírodě O problematice udržitelnosti můžeme debatovat celé hodiny. Nabízí se totiž otázka, co je vlastně udržitelné? Člověk a jeho činnost to rozhodně nejsou. Pokud se však zaměříme na jádro věci, je nutné si uvědomit, že dřevostavby jsou místem, kde se žije. A to znamená jediné. Stejně jako klasický zděný dům, i dřevostavba musí projít celou řadou stavebních i hygienických norem, díky kterým nebude nijak škodlivá pro ty, kteří v ní žijí. S tím také souvisí fakt, že zároveň nijak nepoškozuje prostředí, ve kterém je situovaná. A není to jen o samotné nosné konstrukci. I další úpravy dřevostavby využívají v podstatě obdobné materiály jako klasické stavby. Ať už se jedná o sádrokarton či nejrůznější dřevovláknité desky, popřípadě biodesky, OSB desky a další. Životnost a efektivita Samozřejmě tu jsou materiály, které jsou vůči životnímu prostředí méně šetrné, a naopak ty více šetrné. Je jasné, že využití klasické skelné vaty udělá z domu o něco méně udržitelný projekt, než pokud je k zateplení využívána izolace na bázi dřevěných vláken. Zde je ovšem nutné myslet na určité kompromisy, které využití takových materiálů přináší. Ekologičtější materiál do jisté míry znamená o něco méně odolný materiál. Dům, a to i dřevostavba, by měl sloužit řadě generací, a proto je vždy dobré při výběru dbát nejen na to, jak ekologické materiály jsou, ale také jaká je jejich životnost a efektivita. Ekologické sice vždy nutně neznamená horší, nebo méně odolné, ale jsou i materiály, díky kterým bude dům zelený od sklepa až na půdu, ovšem pouze na několik málo desítek let. Hospodaření s energií a vodou Udržitelnost budovy ovšem neurčuje pouze to, z čeho byla vyrobena, ale také to, zda spadá do nízkoenergetického či pasivního standardu. To v praxi znamená, že dřevostavba může být vyrobena z těch nejekologičtějších materiálů, ale pokud za rok spolyká tolik energie, že by to vystačilo na provoz několika rodinných domů, nemůže být o udržitelnosti vůbec řeč. Udržitelná dřevostavba spotřebovává minimální množství energie a má taktéž vytvořen co možná nejudržitelnější způsob hospodaření s vodou. S tím také souvisí fakt, že taková budova během svého života vytvoří jen minimální množství odpadu a znečištění. Skutečně udržitelné projekty se proto snaží pracovat i s využíváním šedé vody, její filtrací a vracení zpět do oběhu. Udržitelné chování Závěrem si ještě dovolíme připomenout jeden důležitý faktor, na který řada lidí zapomíná. Dřevostavba může být sebevíc udržitelná, ovšem její ekologický dopad ve velkém závisí na ekologickém chování jejích majitelů. Ve finále může být tím nejškodlivějším pro životní prostředí kupříkladu mobiliář, kterým dům vybavujete či další věci, které ve svém životě běžně užíváte, ať už se jedná o neekologické vozy s dieselovými motory či nezodpovědné vedení odpadového hospodářství. To všechno jsou detaily, které se ve finále podepisují na rozdílech, mezi skutečně ekologickou dřevostavbou a domem, který je pro planetu zátěží.
Pečujme o dřevo správně
Dřevo je sice živý materiál, ale celková údržba dřevěného domu během jeho užívání se od klasické zděné stavby tolik neliší. Navíc je péče o dřevo je velmi snadná. Je zapotřebí obnovovat vnější nátěr dřevostavby. Záleží na zvoleném nátěru a hlavně druhu dřeva. Obecně lze říci, že údržba je potřeba každých pět až osm let. Jižní strana bývá samozřejmě náchylnější. Co se týče konstrukce, tak konstrukční řezivo a hranoly se dnes již nemusí impregnovat či jinak ošetřovat, dřevo již bývá vysušené, tudíž nepodléhá plísním a dřevokaznému hmyzu. Dřevokazný hmyz napadá dřevo o vlhkosti vyšší než 15 %, dřevokazné houby dokonce dřevo o vlhkosti vyšší 20 %. Návod na to, aby nám dřevěná fasáda a konstrukce domu zůstaly funkční po mnoho desetiletí je tedy jednoduchý – zabránit vodě, aby se ke dřevu dostala. Jak na to? Voda ke dřevu nesmí! Jelikož jsme si řekli, že konstrukční prvky jsou dobře vysušeny a nemusíme se o ně tedy bát, pojďme se zaměřit na to, jak ochránit dřevěnou fasádu. V první řadě nesmí docházet ke vzlínání vody z půdy. Z tohoto důvodu se kolem domů s dřevěnou fasádou dělají terénní úpravy s kamennou drtí. Nejen, že pak nemáme fasádu zarostlou kopřivami, ale hlavně – kamínky zabrání dešťovým kapkám odrážet se na dřevěné obložení. Chránit fasádu proti dešťovým kapkám můžeme nejen zdola, ale i shora. Pokud uděláme dostatečný přesah střechy, z velké části dřevěné obložení uchráníme. Dalším důležitým faktorem v ochraně fasády je její samostatné konstrukční řešení. Minimální tloušťka venkovního obkladu by měla být alespoň 2 cm, aby se co nejvíce eliminovalo kroucení a praskání palubek vlivem vlhkostních změn. Šířky obkladů se doporučují co nejužší, a to nejlépe v rozmezí od 6 do 8 centimetrů. Důležité je mít na paměti, že není až takový problém, když na dřevo prší, jako to, když voda nemůže odtéci. To znamená, že vodorovné uložení nekrytých dřevěných prvků je vždy rizikem. Natřít, nebo nechat přírodní? Záleží samozřejmě na druhu použitého dřeva. Poslední dobou je velmi moderní nechávat dřevo neošetřené, to pak vlivem povětrnostních vlivů získá typickou šedohnědou patinu. V tomto případě se nejčastěji používá sibiřský modřín a jeho životnost se v odborné literatuře udává minimálně 30-50 let. Předpokladem je již výše zmíněná ochrana proti vlhkosti. Dále je možné využití takzvaného termodřeva. Jedná se o dřevo, které bylo vystaveno teplotám kolem 200 °C. Takto se peče 48 až 96 hodin, čímž získává svou odolnost. Dřevo se rovněž stává nezajímavé pro dřevokazný hmyz. A jelikož se zbaví vlhkosti, získá rozměrovou stálost. Typické pro termodřevo je jeho barva, která je tmavě hnědá. Metoda „pečení“ není žádná novinka, již naši předci dřevo před použitím opalovali, aby mu dodali dlouhou životnost. Všemocná impregnace Tlaková impregnace je další možností, jak oddálit stárnutí dřeva a zabránit dřevokazným plísním a houbám jeho poničení. Pod vysokým tlakem se do dřeva napustí impregnační látka, dřevo získá většinou šedozelenou barvu. No a samozřejmě další možností je nátěr, který většinou záleží na použité dřevině. Exotické dřeviny se ve většině případů napouštějí oleji, měkké dřeviny se zase upravují tenkovrstvou lazurou. Závěrem je nutné zmínit, že hlavní pozornost je třeba věnovat správnému výběru dřeva a vhodnému konstrukčnímu systému. Impregnaci a nátěr lze použít jako doplňkovou ochranu, která určitě s ochranou dřevěného obkladu pomůže, ale je nutno ji v pravidelných intervalech obnovovat.
Nehoří, dobře izoluje a nehnije. Jakých dalších mýtů o dřevostavbách se nemusíte bát
Ty si stavíš dřevostavbu? To musíš být blázen! Dětem po tobě nic nezbyde! Dům se ti rozpadne pod rukama! Podobné výkřiky do tmy si zcela jistě vyslechl nejeden zájemce o dřevostavbu, který svou tužbu sdělili svým přátelům, nebo nad pivem v hospodě. Okolo dřevostaveb skutečně koluje celá řada mýtů, které ovšem často nestojí na pevných základech. Mnoho z nich vychází z neobvyklé konstrukce domu, jiné zase ze zkušenosti se starými typy dřevostaveb, jako jsou roubenky či rekreační chaty. Technologie jsou však dnes na takové úrovni, že se dřevostavba pod rukama určitě nerozpadne, a to ani za desítky let. Mýtus 1: Takový dům špatně izoluje! Tepelná a hluková izolace je základem každého domu. Zatímco první šetří peníze a dává bydlení správný komfort, druhá zaručuje, že má každý obyvatel domu své vlastní soukromí. Co se tepla týče, je pravda, že dřevo neakumuluje teplo tak efektivně jako klasické zdivo, na druhou stranu se v dřevostavbě velice rychle ohřívá vzduch, a pokud je zvolen efektivní způsob vytápění, můžou být náklady na vytápění takového objektu velice nízké. Obavy nejsou na místě ani v otázce hluku. Dnešní izolanty dovedou velmi efektivně potlačit zvuk přenášený z vyšších pater do spodních, a to samé platí i u stěn mezi jednotlivými pokoji. Proto se i majitelé dřevostaveb mohou těšit z ničím nerušeného klidu. Mýtus 2: Dům bude tahat vlhkost a shnije, nebo ho sežere červotoč! Tyto představy vychází ze zkušeností se starými dřevěnými domy, které byly mnohdy jen minimálně izolovány, dřevo absorbovalo vodu, což nahrávalo výskytu hniloby, plísní a celé dílo většinou dokonal červotoč. Dnešní materiál určený pro stavbu dřevostaveb je již z výroby ošetřován tak, aby byl odolný proti všem nepříznivým vlivům. Stavební postupy jsou dnes navíc na takové úrovni, že jsou konstrukce domu od vnější vlhkosti dokonale odizolovány. To platí jak o vlhkosti ze země, tak i o vlhkosti, která se tvoří uvnitř objektu, ze kterého je efektivně odvětrávána. Mýtus 3: Neodolá zubu času Jak dlouho je dřevostavba schopna odolávat zubu času? To je otázkou. Pokud se však podíváme na stoleté roubené chalupy, ve kterých se nevětrá a často nemají příliš dobře vyřešenou ani izolaci, je jasné, že dřevo výdrž má. Samozřejmě vždy záleží na způsobu provedení samotné stavby, pokud je však dřevostavba zhotovena správně, má potenciál sloužit generacím. Navíc její oprava není tak náročná jako v případě klasického domu. Přeci jen trámoví se mění snadněji, a hlavně levněji než zdivo. Mýtus 4: Je to nebezpečné řešení! Dřevěné trámy a lehké příčky skutečně mohou v některých vzbuzovat dojem, že takováto konstrukce není tak bezpečná, pevná a odolná jako klasické zdivo. Ovšem dřevostavba, především co do pevnosti, může s klasickým zděným domem v klidu soupeřit. Odolá větrům, bouřím, sněhovým nadílkám i krupobití. A bát se nemusíte ani zlodějů. Skrze stěnu se rozhodně neprobourají. Žhavé to není ani v případě požárů, jak někteří volají. Dřevostavby musí splňovat protipožární předpisy a ve finále jsou vůči požáru ještě odolnější než klasické stavby. Mýtus 5: Vypadá to jako dům z papíru To je další nesmysl. Rozpoznat dnešní dřevostavby od vyzdívaných objektů je v podstatě nemožné. Dřevěná konstrukce umožňuje postavit rodinný dům téměř jakéhokoliv tvaru od tradičního vizuálu, až po modernější křivky a řešení. Pokud tedy uvažujete nad dřevostavbou, nenechte se odradit podobnými výroky. Nejdůležitější je zjišťovat si ověřená fakta, mluvit s majiteli dřevostaveb a zjišťovat informace u osob, které tomuto typu staveb skutečně rozumí. A pokud budete mít náladu, můžete ve finále všechny ty, kteří vás od vaší dřevostavby odrazovali, pozvat na návštěvu a zkusit změnit jejich názor, aby nešířili nesmysly dál. Více informací k falešným předsudkům a mýtům kolem dřevostaveb si můžete přečíst v tomto článku.
