Pečujme o dřevo správně

Dřevo je sice živý materiál, ale celková údržba dřevěného domu během jeho užívání se od klasické zděné stavby tolik neliší. Navíc je péče o dřevo je velmi snadná. 

Je zapotřebí obnovovat vnější nátěr dřevostavby. Záleží na zvoleném nátěru a hlavně druhu dřeva. Obecně lze říci, že údržba je potřeba každých pět až osm let. Jižní strana bývá samozřejmě náchylnější.

Co se týče konstrukce, tak konstrukční řezivo a hranoly se dnes již nemusí impregnovat či jinak ošetřovat, dřevo již bývá vysušené, tudíž nepodléhá plísním a dřevokaznému hmyzu. Dřevokazný hmyz napadá dřevo o vlhkosti vyšší než 15 %, dřevokazné houby dokonce dřevo o vlhkosti vyšší 20 %. Návod na to, aby nám dřevěná fasáda a konstrukce domu zůstaly funkční po mnoho desetiletí je tedy jednoduchý – zabránit vodě, aby se ke dřevu dostala. Jak na to?

Voda ke dřevu nesmí!

Jelikož jsme si řekli, že konstrukční prvky jsou dobře vysušeny a nemusíme se o ně tedy bát, pojďme se zaměřit na to, jak ochránit dřevěnou fasádu. V první řadě nesmí docházet ke vzlínání vody z půdy. Z tohoto důvodu se kolem domů s dřevěnou fasádou dělají terénní úpravy s kamennou drtí.

Nejen, že pak nemáme fasádu zarostlou kopřivami, ale hlavně – kamínky zabrání dešťovým kapkám odrážet se na dřevěné obložení. Chránit fasádu proti dešťovým kapkám můžeme nejen zdola, ale i shora. Pokud uděláme dostatečný přesah střechy, z velké části dřevěné obložení uchráníme.

Dalším důležitým faktorem v ochraně fasády je její samostatné konstrukční řešení. Minimální tloušťka venkovního obkladu by měla být alespoň 2 cm, aby se co nejvíce eliminovalo kroucení a praskání palubek vlivem vlhkostních změn. Šířky obkladů se doporučují co nejužší, a to nejlépe v rozmezí od 6 do 8 centimetrů. Důležité je mít na paměti, že není až takový problém, když na dřevo prší, jako to, když voda nemůže odtéci. To znamená, že vodorovné uložení nekrytých dřevěných prvků je vždy rizikem.

Natřít, nebo nechat přírodní?

Záleží samozřejmě na druhu použitého dřeva. Poslední dobou je velmi moderní nechávat dřevo neošetřené, to pak vlivem povětrnostních vlivů získá typickou šedohnědou patinu. V tomto případě se nejčastěji používá sibiřský modřín a jeho životnost se v odborné literatuře udává minimálně 30-50 let. Předpokladem je již výše zmíněná ochrana proti vlhkosti.

Dále je možné využití takzvaného termodřeva. Jedná se o dřevo, které bylo vystaveno teplotám kolem 200 °C. Takto se peče 48 až 96 hodin, čímž získává svou odolnost. Dřevo se rovněž stává nezajímavé pro dřevokazný hmyz. A jelikož se zbaví vlhkosti, získá rozměrovou stálost. Typické pro termodřevo je jeho barva, která je tmavě hnědá. Metoda „pečení“ není žádná novinka, již naši předci dřevo před použitím opalovali, aby mu dodali dlouhou životnost.

Všemocná impregnace

Tlaková impregnace je další možností, jak oddálit stárnutí dřeva a zabránit dřevokazným plísním a houbám jeho poničení. Pod vysokým tlakem se do dřeva napustí impregnační látka, dřevo získá většinou šedozelenou barvu.
No a samozřejmě další možností je nátěr, který většinou záleží na použité dřevině. Exotické dřeviny se ve většině případů napouštějí oleji, měkké dřeviny se zase upravují tenkovrstvou lazurou.

Závěrem je nutné zmínit, že hlavní pozornost je třeba věnovat správnému výběru dřeva a vhodnému konstrukčnímu systému. Impregnaci a nátěr lze použít jako doplňkovou ochranu, která určitě s ochranou dřevěného obkladu pomůže, ale je nutno ji v pravidelných intervalech obnovovat.