Vše o dřevostavbách
Jak ušetřit na energiích? Zkuste se zaměřit na teplo získávané z odpadních vod
Pokud budete stavět dům, zajisté se setkáte s termínem šedá voda. Jedná se o odpadní vodu, kterou produkuje domácnost svým běžným provozem, od sprchování, až po mytí nádobí. Šedá voda putuje buď potrubím do nejbližší čistírny odpadních vod, v některých případech ovšem probíhá čištění přímo u domu. Taková voda však nemusí být jen starost, ale může se stát i zajímavým zdrojem energie. Jedna domácnost v rodinném domě vyprodukuje přibližně 15 až 112 litrů šedé vody za den. V případě hotelů, wellness center a podobných zařízení se může produkce šedé vody vyšplhat až na 400 litrů za den. Navíc teplota u této vody se pohybuje mezi 18 až 35 stupni. V praxi to tedy vypadá tak, že vydáváme energii na ohřev vody, kterou použijeme jednorázově a následně se jí zbavujeme. Chytrá rekuperace Je tu ovšem způsob, jak toto teplo získávat zpět a využívat ho například pro ohřev teplé užitkové vody, provozní teplé vody či k vytápění objektu. Odebírání tepla ze šedé vody lze provádět buď lokálním způsobem, případně centrálním. Kterou z těchto dvou metod zvolit, ovlivňuje průtok odpadní vody. Pro menší domy je vůbec nejzajímavějším řešením lokální rekuperace tepla, která se dokáže přizpůsobit aktuální spotřebě domácnosti. Lokální systémy stojí na principu odběru tepla z odtékající šedé vody z domácnosti. Ta předehřívá studenou vodu, která následně putuje do sprchy či k jinému využití. Může se tak dít buď systémem ohřevu vody pro okamžitou spotřebu, případně formou předehřevu vody, která je následně ukládána do zásobníku TUV. Jednoduchý princip i technologie Celý princip rekuperace teplé vody spočívá v umístění rekuperačního zařízení v horizontální pozici přímo pod odtokem. Při takové aplikaci většinou funguje pouze pro jedno zařízení, jako je například právě sprcha. Výhodou celého řešení v případě využití u vody na sprchování jsou relativně nízké náklady na pořízení, údržbu i provoz, protože nejsou potřeba žádná čerpadla. Rekuperační zařízení však lze umístit i do pozice vertikální, kdy se nejčastěji montuje do oblasti odpadního potrubí. Díky umístěnému výměníku nejprve putuje použitá šedá voda směrem do kanalizace. Jelikož si tato voda z domácnosti odnáší vyšší teplotu, než má nová voda, dochází k jejímu předehřívání, aby byla následně využita nejrůznějšími způsoby. Zajímavé je, že na instalaci rekuperačních zařízení mohou zájemci v současné době čerpat dotace z dotačního programu Nová zelená úsporám. Dotaci je přitom možné získat na instalaci centrálního i decentrálního systému rekuperace energie ze šedé vody, a to až v hodnotě 5 tisíc korun na jeden systém. Na celý dům lze čerpat dotaci v maximální výši 15 tisíc korun. Vyplatí se? Při průtoku odpadních vod se dokáže voda ohřát přibližně o 14 stupňů. To ve výsledku ušetří až 1 815 kWh za rok. Kolik je tato úspora v řeči peněz, si můžete snadno spočítat na základě svého aktuální ceníku energií. Celková výše pořizovacích nákladů u těchto řešení, které se instalují přímo u odtoku, se pohybuje v řádech desítek tisíc korun, tedy od 20 do 50 tisíc. Výhodou je, že k ohřevu není potřeba žádný další zdroj energie, takže se s tímto druhem rekuperačního zařízení pojí jen minimální provozní náklady.
ADMD radí, jak vybrat toho pravého dodavatele dřevostavby
Máte pozemek a naprosto jasno, že vaším novým domovem bude dřevostavba. Zbývá ještě poslední, ale klíčový krok, a to vybrat partnera, který vás celým procesem realizace vaší dřevostavby provede až do takového stupně dokončení, který bude odpovídat vašim potřebám a možnostem. Výběr je tedy jen a jen na vás. Dobrý předvýběr je základ Prvním zadáním do vyhledávače by ve spojení s dřevostavbami mělo být slovní spojení „asociace ADMD“. Seskupení firem je pro hledajícího investora majákem, který navádí na cestu ke kvalitnímu bydlení. Členství v takové asociaci není zadarmo, musí splnit přísné požadavky certifikace Dokument národní kvality. Navíc jim přináší důležité informace, jednotnou certifikaci i školení pracovníků. Existence smírčího orgánu v případě jakýchkoliv problémů je navíc pro stavebníka zárukou, že si vybere profesionály a že nebude při hledání odkázán na nahodilou trefu do černého. Podívejte se, jak jsou výrobci dřevostaveb certifikovaní Dříve nebo později určitě narazíte při hledání na Asociaci dodavatelů montovaných domů (ADMD). Ta by pro vás měla při výběru představovat tzv. podmínkou nutnou. Jistě, kvalitní dřevostavbu vám může postavit i nečlenská firma, přesto vezměte v potaz tyto skutečnosti: všichni její členové respektují a dodržují požadavky Dokumentu národní kvality (DNK). Tento dokument se velmi přísně věnuje kvalitě dřevostaveb a jeho nároky na provádění stavby převyšují zákonem dané požadavky. Kontrolu dodržování požadavků DNK navíc pravidelně provádí nezávislý certifikační orgán – Výzkumný a vývojový ústav dřevařský, Praha, s.p. O dalších službách a výhodách se dočtete na webu, velmi dobře je také udělaný youtube kanál ADMD. Seznam prověřených firem vám pomůže s výběrem Na stránkách ADMD najdete také přehled realizačních firem, které úspěšně prošly certifikací Dokumentu národní kvality. Dívejte se a ptejte se Prohlédněte si webové stránky i sociální sítě jednotlivých členů a seznamte se, jaké typy domů nabízí a jaké mají reference. V prvním kole nehleďte jen na cenu, naopak zkuste přidat i další kritéria a až podle nich vybírejte firmy do užšího výběru. Pro někoho je důležitá velikost firmy, pro jiného zkušenosti rodiny, přátel a známých. Obecně je dobré poznat realizační firmu co nejlépe – nenechávejte vše jen na on-line prostředí, ale zkuste si domluvit návštěvu, podívejte se na technologické zázemí, neváhejte ani sledovat hospodářské výsledky jednotlivých firem a její majitele a management. Pro většinu z nás je stavba domu velkou investicí, a proto hledejme ve stavební firmě odborného partnera, se kterým si proces výstavby užijeme. Den dřevostaveb je svátkem oboru a skvělou příležitostí vidět to nejlepší, co náš trh nabízí Během jednoho dne můžete vidět desítky vzorových a referenčních domů jednotlivých členů ADMD a v jejich interiérech potkat odborníky a obchodní zástupce, připravené odpovídat na všechny vaše dotazy. Akci každoročně navštíví více jak tisícovka lidí, kteří vážně uvažují o dřevostavbě. Je to ideální cesta, jak si utřídit myšlenky a představy o vašem novém bydlení. I u výběru realizační firmy vaší dřevostavby platí, že méně je více Pokud ještě pořád nemáte jasno a váháte, komu dát přednost, vyžádejte si od vašich favoritů cenovou nabídku. Neoslovujte však více než tři subjekty, kvantita by vám v tomto případě nepomohla a ztížila by Vám rozhodování. Po zvážení všech pro a proti dejte prostor pro kritéria, která jste v prvním kole považovali za méně významná – třeba vás zaujme člověk, který firmu reprezentuje, jeho přístup, oddanost oboru a jiné „soft skills“. Ať už bude váš seznam kritérií a požadavků jakýkoliv, u ADMD máte jistotu, že budete vybírat mezi opravdovými „profíky“ ve svém oboru!
Vybíráme vhodný stavební pozemek. Na co všechno si je potřeba dát pozor?
Současná situace na trhu s nemovitostmi se dostává za únosnou mez. Ceny bytů šplhají strmě vzhůru a dnes již vyrovnávají, či dokonce překračují ceny novostaveb. Proto řada lidí dává přednost novostavbě domu za městem či na vzdálenějším venkově. Jenže s tímto rozhodnutím se pojí celá řada problémů a výzev, které začínají v podstatě už na začátku při výběru pozemku. Přečtěte si několik našich tipů, jak se nespálit. Před samotným výběrem si stanovte, jak velký pozemek by měl být a co všechno by vám měl nabídnout. Zda vám nevadí žít v těsné blízkosti sousedů, zda budete využívat zahradu a k jakým účelům, zda chcete mít výhled do širokého okolí, jak daleko to budete mít do práce a děti do školy. Zároveň přihlédněte k občanské vybavenosti v okolí, ale nepodceňujete ani možnosti sportovního či kulturního vyžití. Další neméně důležitou otázkou je i cena vybraného pozemku. Ta se zpravidla odvíjí od lokality, blízkosti k většímu městu, dopravní dostupnosti nebo právě od občanské vybavenosti a kulturního vyžití v blízkém okolí. Jak se na pozemek dostat? To všechno jsou důležité body, které člověka napadají tak nějak automaticky. Zároveň existují i taková náležitosti, které nás hned na první dobrou nenapadnou. Při výběru pozemku je například nutné sledovat jeho náležitosti týkající se příjezdových komunikací, územního plánu a rozvodných sítí. Právě příjezdová komunikace hraje velmi důležitou roli. Ze zákona totiž není možné stavět na pozemku, který nemá zajištěný přístup. Vůbec nejlepší variantou je, když je příjezdová komunikace obecní. Další možností je, že je cesta ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví toho, kdo pozemek prodává a součástí koupě pozemku je podíl na této komunikaci. Věci se začínají komplikovat v momentě, kdy je příjezdová komunikace ve vlastnictví jiného subjektu. Poté je důležité sledovat, zda je na takovou komunikaci vypsána tzv. služebnost užívání ve prospěch zakoupeného pozemku. V takovém případě nebude možné získat stavební povolení. Skutečně zde lze stavět? Dalším důležitým bodem je možnost výstavby na pozemku. To určuje územní plán obce. Je tedy důležité si ověřit, zda je pozemek v územním plánu veden jako stavební pozemek. Specifikace pro stavbu si lze ověřit dle jednotlivých zón. Zároveň zde můžeme nalézt i regulaci výstavby, která nám určuje například minimální velikost pozemku pro výstavbu rodinného domu, koeficient pokrytí pozemku, výškové omezení domu, maximální počet podlaží, tvar střechy, případně další jiná omezení. Zároveň je nutné získat posouzení možnosti stavby na daném pozemku. Toto posouzení v ideálním případě získejte jak od místního stavebního úřadu, tak i od obce jako takové. Stavební úřad totiž spadá pod stát a je možné, že se instituce na výstavbě neshodnou. V takovém případě je sice možné získat stavební povolení, ovšem stavební úřad se proti němu může odvolat. Je pozemek zasíťovaný? Dalším důležitým bodem, který není dobré podceňovat, je zasíťování daného pozemku. Je důležité myslet na přívod vody, elektřiny, kanalizaci či plyn. Ve větších obcích bývají všechny tyto sítě dostupné, není tomu tak vždy ale v menších obcích. Zde jsou většinou zajištěny pouze dodávky elektřiny a vody. Vytápění a ohřev vody zajišťuje většinou elektrokotel a odpady zase domovní čistírna vod. V ideálním případě jsou u pozemku již zkolaudované rozvody, jsou předány správcům sítí a jsou vedeny v pilířích na okraji pozemku. Bez kolaudace rozvodů není možné získat stavební povolení. Můžete se však potkat i s případy, kdy jsou v ulicích již zkolaudované rozvody, ovšem přípojky na pozemku nejsou dokončeny, poté je nutné obrátit se na správce sítě a zeptat se na připojení. V případě existence nezkolaudovaných distribučních sítí je koupě pozemku vždy riziková a jejich dokončení je dobré konzultovat s místním stavebním úřadem. Během pobytu na pozemku je dobré zkontrolovat také několik další detailů, jako je blízkost elektrického vedení. Je také dobré najít takový pozemek, který není v těsné blízkosti rybníka, potoka či jiné vodní nádrže. A občas může přinést problémy i skála těsně u nebo přímo na pozemku.
Nízkoenergetický či pasivní? Jaké jsou rozdíly mezi těmito druhy staveb?
Energetická náročnost domu je téma, kterou dnes investoři řeší v mnoha případech daleko více než samotný vzhled domu. Jejich cílem je samozřejmě stlačit náklady na provoz domu na minimum, což je vede k tomu postavit dům v nízkoenergetickém či pasivním standardu. Jak se od sebe domy, které nesou toto rozdílné označení, liší, se pokusíme vysvětlit v na následujících řádcích. To, co oba typy staveb odlišuje od klasických domů, jsou použité materiály a také některé mechanismy, se kterými domy pracují. V případě materiálů se jedná o takové, které vyhovují požadavkům na nízkou či nulovou spotřebu energie. Dbá se na to, aby byly šetrné a také pocházely z obnovitelných zdrojů. Konkrétně se jedná o dřevěná vlákna, celulózu získávanou z konopí či ovčí vlnu, slámu, masivní dřevo, bambus a další organické materiály. Ty se využívají především coby izolant, a také pro budování stavebních konstrukcí. Nízkoenergetická stavba Právě izolace a její efektivita vůbec nejvíce ovlivňuje charakter domu. To, co jej definuje, je totiž číslo vyjadřující spotřebu na vytápění daného objektu. V případě nízkoenergetického domu hovoříme o maximálně 50 kWh na 1 m2. Aby bylo možné této hodnoty dosáhnout, musí stavba splňovat řadu kritérií. Na první pohled se takový dům nemusí lišit od běžné stavby, nicméně rozdílné je zpracování, které musí být propracované do posledního detailu, stejně jako je rozdílné konstrukční a architektonické řešení. Obvodové stěny by měly být zatepleny, okna jsou často vybavena trojskly, zesílená vrstva izolace je také v podlahách a střešní izolace bývá řešena jako nadkrokevní. Kombinací těchto prvků je dosaženo potřebné vzduchotěsnosti, k čemuž je však zapotřebí přidat také řízené větrání či řízené větrání s rekuperací. Větrání je obvykle řešeno plynovým či elektrickým kotlem, případně i tepelným čerpadlem v kombinaci s podlahovým topením. Náklady na výstavbu nízkoenergetického domu jsou přibližně o 15 % vyšší než v případě běžného domu. Ceny v dispozicích 5+1 a výše se tak pohybují v částkách od 5 milionů korun výše. Pasivní standard Abychom mohli novostavbu označit jako splňující pasivní standard, je zapotřebí, aby měrná roční spotřeba tepla nepřesáhla 15 kWh na 1 m2. Pro splnění tak přísné normy je ovšem nutné mimo využití úsporných materiálů a technologií dbát i na takové prvky, jako je orientace domu k světovým stranám, umístnění oken apod. Proto je k splnění pasivního standardu nutné vybrat nejen vhodný objekt, ale také samotné místo, kde bude stát. Pasivní domy pracují i se solární technologií či stíněním oken v letním období. Jako zdroj tepla se nejčastěji využívá tepelného čerpadla. Velkou roli však v objektu hraje také vzduchotěsnost obvodového pláště domu. V případě výstavby domu v pasivním standardu hovoříme o nákladech vyšších o 10 až 20 % v porovnání s klasickým domem. Výslednou cenu vždy ovlivňuje velikost objektu, volba použitých materiálů a také zvolená technika. Pokud váháte, která varianta je pro vaše potřeby tou nejlepší, je vždy dobré poradit se s odborníky. Dům za život většina z nás postaví jen jeden, a proto by měl první pokus vždy vyjít na 100 %. Nicméně ani v jednom z těchto dvou případů nešlápnete vedle a rodinnému rozpočtu dopřejete značnou úlevu, stejně jako přírodě, ve které dům postavíte. Tipy na další články o tématu: Proč jsou naše montované domy vhodným domovem pro alergiky a astmatiky? Jaká dřevostavba je lepší? Přízemní bungalov nebo patrový dům? Dřevostavba, nebo zděný dům? Konstrukce dřevostavby: je lepší difuzně otevřená nebo uzavřená?
Zeleň místo tašek. Zelená střecha je estetická i ekonomická volba
Možná jste také zaznamenali, že velkým trendem poslední doby jsou domy, které mají zeleň na fasádách a také střechách. Nemluvíme tu však o žádném břečťanu či psím vínu. Tyto zelené plochy jsou tvořeny travinami, mechem a dalšími rostlinami, které rostou přímo ze stěny či střechy. Pokud se vám tyto tzv. vegetační střechy líbí, můžete si je postavit i svépomocí, a skvěle tím vylepšíte například svou zahradní pergolu. Zelené střechy a fasády mají praktické výhody Zelené střechy dnes nejsou výsadou jen velkých komerčních objektů či kancelářských budov. Jejich pozitivní přínos dokážete ocenit i v klasickém rodinném domě, umí například chránit před slunečními paprsky, mrazy a také pomáhají lépe hospodařit s vodou na pozemku, kterou efektivně zadržují. Důležitá je také jejich estetická hodnota, jelikož dovedou dům výrazně esteticky vylepšit. Dokáží dům lépe provázat s okolní krajinou, případně dodat zeleň tam, kde ji majitel domu postrádá. Co přesně bude na střeše růst, se odvíjí od typu zelené střechy. Nejčastější volbou jsou tzv. extenzivní střechy, které potřebují relativně malou vrstvu substrátu, do kterého jsou vysázeny rostliny vyhledávající spíše sušší půdu. Tyto střechy jsou relativně nenáročné na údržbu a zároveň nepředstavují příliš velkou zátěž pro krovy a další nosné prvky domu. Střecha se může zezelenat i svépomocí Ještě předtím, než se do realizace své zelené střechy pustíte, je zapotřebí ověřit několik klíčových parametrů, abyste zjistili, zda je zelená střecha pro váš dům vhodná. Je potřeba mít jistotu, že střecha má dostatečnou únosnost, aby dokázala půdu i rostliny unést, a to i v momentě, kdy jsou plné vody. Zároveň je zapotřebí znát únosnost izolace, kdy je vhodný například pěnový polystyren, který si poradí s daleko větší zátěží než minerální vata. Je také důležité správně rozplánovat zavlažování a odvodňování. To musí být takové, aby střecha dokázala zadržet určité množství vody, ale ne příliš, aby nedošlo k úhynu rostlin. Je proto dobré znát údaje o dlouhodobém ročním srážkovém úhrnu na místě, kde dům stojí. Tyto informace by vám měly poskytnou místní vodárny, případně ČCHMÚ. S tím souvisí i znalost vlastností materiálu, ze kterého se bude zelená střecha skládat. Každý materiál má odlišné absorpční a hydroakumulační vlastnosti. Zde je navíc platná poučka, že čím větší sklon střecha má, tím méně je zapotřebí řešit odvodňování. Správná skladba Přejděme však již k samotné skladbě. Jako první je položena vrstva hydroizolace, která zabraňuje vodě v průsaku do konstrukce stavby. Při její pokládce je důležité dávat skutečně velký pozor na veškeré nedokonalosti. Tato vrstva musí být odolná proti síle kořenů, někdy může pomoci ještě jedna vrstva kořenuodolné fólie. Na hydroizolaci patří ochranná geotextilie, která chrání hydroizolaci před mechanickým poškozením. Geotextilii je dobré aplikovat okamžitě po položení hydroizolace, aby se možnost jejího poškození co nejvíce minimalizovala. Obvod vegetační střechy se zasypává kačírkem, který udržuje soudržnost vegetace a zároveň brání před špiněním spodní fasády. Kamenivo by mělo být všude, kde se objevují v souvislém porostu díry, ať už kvůli světlíkům, oknům, vpustím, potrubí apod. Tím jsou tato místa chráněna před zarůstáním. Na svém místě drží kačírek speciální lišty. Následuje drenážní vrstva, kterou zde plní nopová fólie s prolisovanými kalíšky. V nich se po dešti voda zadržuje, a rostliny tak mají vždy přístup k vláze. I novou folii je nutné chránit geotextilem, který se pokládá navrch otevřených nopů vytvářejících kalíšky. Nejvhodnější jsou sukulenty a trvalky Poslední vrstvou je substrát, který může být zkombinován s hydrofilní minerální vlnou. Do ní mohou rostliny bez problému zapouštět své kořeny. V případě substrátu nikdy nepoužívejte zeminu ze zahrady, ornici či zahradnický substrát. Ty totiž neobsahují potřebné množství živin. Finále představuje samotná pokládka suchomilných rostlin, kterým nedělá problém případný nedostatek vody. Jedná se o sukulenty a trvalky, jako jsou rozchodníky, netřesky, mateřídouška, koniklec či řebříček. Zvolit však můžete i traviny, konkrétně kostřavu či lipnici.
Zateplení dřevostavby. Úkol, který není radno podceňovat, ale ani se ho děsit
Dřevostavby se i v České republice stávají jednou z nejčastějších alternativ ke klasickým zděným domům. Důvodů je hned několik, a byť se to nemusí na první pohled zdát, patří mezi ně i výrazné energetické úspory, pokud jsou využity ty správné materiály tím správným způsobem. Které to jsou, a jak bychom je měli využívat, si dnes povíme. Kvalitní izolace je základ Příjemné klima v interiéru domu je jedním z klíčových prvků při rozhodování, jaký materiál pro výstavbu domu využijeme. S tím také souvisí výběr takových materiálů, díky kterým budeme schopni ušetřit na provozu domu, například na jeho vytápění. Jak moc velké tepelné ztráty dům má, ovlivňuje celá řada faktorů, přičemž výraznou roli sehrává kvalita jeho izolace. Jelikož je dřevostavba postavena na základě přírodního materiálu, je také vhodné konstrukci dále kombinovat s dalšími přírodními materiály. To platí také pro izolace. Těch přírodních je na trhu celá řada, jejich výběr je proto vždy dobré konzultovat s odborníkem, který vám doporučí ideální složení, hustotu izolace i její tloušťku. V případě dřevostaveb se nejčastěji doporučuje minerální izolace, která vyniká svými tepelně izolačními a akustickými vlastnostmi a také požární odolností. Do obvodových stěn dřevostaveb jsou ideální izolace se součinitelem tepelné vodivosti lambda λD ≤ 0,037 W/m.K. Nezapomínejte, že izolovat je dobré také vnitřní příčky, kde se bude použitá minerální izolace trochu lišit. Minerální izolace můžete vybírat takové, které jsou dostatečně šetrné k životnímu prostředí. Kterou konstrukci zvolit? Při stavbě dřevostavby můžete vybírat ze dvou typů konstrukcí. Tou první je difuzně otevřená konstrukce, která umožňuje určitému množství vlhkosti prostupovat konstrukcí. Vlhkost by měla vždy postupovat směrem z interiéru do exteriéru a nikdy by se tak nemělo dít naopak, čemuž slouží tzv. parobrzdy, které vlhkost pustí ven, dovnitř však nikoliv. Difuzně uzavřená konstrukce naopak zcela zamezuje prostupu vodní páry do konstrukce. To má na svědomí využití parozábrany. Její instalace musí být v tomto případě naprosto 100 %, aby vše dokonale těsnilo. Oba typy konstrukcí mají své výhody i nevýhody. V případě difuzně otevřené konstrukce však může dům tzv. dýchat a má tedy větší šanci vysychat a konstrukce tak lépe regeneruje. Tento fakt je ovšem vykoupen o něco vyššími vstupními náklady. U dřevostaveb totiž může docházet špatným instalováním izolace k vytváření tzv. tepelných mostů. Jedná se o místo, kde dochází k toku tepla vlivem menší vrstvy izolace či její absenci. V takovém případě dochází nejen k tepelným ztrátám, ale také ke kondenzaci vodních par a následně i tvorbě plísní, které konstrukci dřevostaveb znehodnocují. TIP: Konstrukce dřevostavby: je lepší difuzně otevřená nebo uzavřená?
