Nízkoenergetický či pasivní? Jaké jsou rozdíly mezi těmito druhy staveb?

Energetická náročnost domu je téma, kterou dnes investoři řeší v mnoha případech daleko více než samotný vzhled domu. Jejich cílem je samozřejmě stlačit náklady na provoz domu na minimum, což je vede k tomu postavit dům v nízkoenergetickém či pasivním standardu. Jak se od sebe domy, které nesou toto rozdílné označení, liší, se pokusíme vysvětlit v na následujících řádcích.

To, co oba typy staveb odlišuje od klasických domů, jsou použité materiály a také některé mechanismy, se kterými domy pracují. V případě materiálů se jedná o takové, které vyhovují požadavkům na nízkou či nulovou spotřebu energie. Dbá se na to, aby byly šetrné a také pocházely z obnovitelných zdrojů. Konkrétně se jedná o dřevěná vlákna, celulózu získávanou z konopí či ovčí vlnu, slámu, masivní dřevo, bambus a další organické materiály. Ty se využívají především coby izolant, a také pro budování stavebních konstrukcí.

Nízkoenergetická stavba

Právě izolace a její efektivita vůbec nejvíce ovlivňuje charakter domu. To, co jej definuje, je totiž číslo vyjadřující spotřebu na vytápění daného objektu. V případě nízkoenergetického domu hovoříme o maximálně 50 kWh na 1 m2. Aby bylo možné této hodnoty dosáhnout, musí stavba splňovat řadu kritérií.

Na první pohled se takový dům nemusí lišit od běžné stavby, nicméně rozdílné je zpracování, které musí být propracované do posledního detailu, stejně jako je rozdílné konstrukční a architektonické řešení. Obvodové stěny by měly být zatepleny, okna jsou často vybavena trojskly, zesílená vrstva izolace je také v podlahách a střešní izolace bývá řešena jako nadkrokevní.

Kombinací těchto prvků je dosaženo potřebné vzduchotěsnosti, k čemuž je však zapotřebí přidat také řízené větrání či řízené větrání s rekuperací. Větrání je obvykle řešeno plynovým či elektrickým kotlem, případně i tepelným čerpadlem v kombinaci s podlahovým topením.

Náklady na výstavbu nízkoenergetického domu jsou přibližně o 15 % vyšší než v případě běžného domu. Ceny v dispozicích 5+1 a výše se tak pohybují v částkách od 5 milionů korun výše.

Pasivní standard

Abychom mohli novostavbu označit jako splňující pasivní standard, je zapotřebí, aby měrná roční spotřeba tepla nepřesáhla 15 kWh na 1 m2. Pro splnění tak přísné normy je ovšem nutné mimo využití úsporných materiálů a technologií dbát i na takové prvky, jako je orientace domu k světovým stranám, umístnění oken apod. Proto je k splnění pasivního standardu nutné vybrat nejen vhodný objekt, ale také samotné místo, kde bude stát.

Pasivní domy pracují i se solární technologií či stíněním oken v letním období. Jako zdroj tepla se nejčastěji využívá tepelného čerpadla. Velkou roli však v objektu hraje také vzduchotěsnost obvodového pláště domu.
V případě výstavby domu v pasivním standardu hovoříme o nákladech vyšších o 10 až 20 % v porovnání s klasickým domem. Výslednou cenu vždy ovlivňuje velikost objektu, volba použitých materiálů a také zvolená technika.

Pokud váháte, která varianta je pro vaše potřeby tou nejlepší, je vždy dobré poradit se s odborníky. Dům za život většina z nás postaví jen jeden, a proto by měl první pokus vždy vyjít na 100 %. Nicméně ani v jednom z těchto dvou případů nešlápnete vedle a rodinnému rozpočtu dopřejete značnou úlevu, stejně jako přírodě, ve které dům postavíte.

Tipy na další články o tématu:
Proč jsou naše montované domy vhodným domovem pro alergiky a astmatiky?
Jaká dřevostavba je lepší? Přízemní bungalov nebo patrový dům?
Dřevostavba, nebo zděný dům?
Konstrukce dřevostavby: je lepší difuzně otevřená nebo uzavřená?