Zeleň místo tašek. Zelená střecha je estetická i ekonomická volba

Možná jste také zaznamenali, že velkým trendem poslední doby jsou domy, které mají zeleň na fasádách a také střechách. Nemluvíme tu však o žádném břečťanu či psím vínu. Tyto zelené plochy jsou tvořeny travinami, mechem a dalšími rostlinami, které rostou přímo ze stěny či střechy. Pokud se vám tyto tzv. vegetační střechy líbí, můžete si je postavit i svépomocí, a skvěle tím vylepšíte například svou zahradní pergolu.

Zelené střechy a fasády mají praktické výhody

Zelené střechy dnes nejsou výsadou jen velkých komerčních objektů či kancelářských budov. Jejich pozitivní přínos dokážete ocenit i v klasickém rodinném domě, umí například chránit před slunečními paprsky, mrazy a také pomáhají lépe hospodařit s vodou na pozemku, kterou efektivně zadržují.

Důležitá je také jejich estetická hodnota, jelikož dovedou dům výrazně esteticky vylepšit. Dokáží dům lépe provázat s okolní krajinou, případně dodat zeleň tam, kde ji majitel domu postrádá.

Co přesně bude na střeše růst, se odvíjí od typu zelené střechy. Nejčastější volbou jsou tzv. extenzivní střechy, které potřebují relativně malou vrstvu substrátu, do kterého jsou vysázeny rostliny vyhledávající spíše sušší půdu. Tyto střechy jsou relativně nenáročné na údržbu a zároveň nepředstavují příliš velkou zátěž pro krovy a další nosné prvky domu.

Střecha se může zezelenat i svépomocí

Ještě předtím, než se do realizace své zelené střechy pustíte, je zapotřebí ověřit několik klíčových parametrů, abyste zjistili, zda je zelená střecha pro váš dům vhodná. Je potřeba mít jistotu, že střecha má dostatečnou únosnost, aby dokázala půdu i rostliny unést, a to i v momentě, kdy jsou plné vody. Zároveň je zapotřebí znát únosnost izolace, kdy je vhodný například pěnový polystyren, který si poradí s daleko větší zátěží než minerální vata.

Je také důležité správně rozplánovat zavlažování a odvodňování. To musí být takové, aby střecha dokázala zadržet určité množství vody, ale ne příliš, aby nedošlo k úhynu rostlin. Je proto dobré znát údaje o dlouhodobém ročním srážkovém úhrnu na místě, kde dům stojí. Tyto informace by vám měly poskytnou místní vodárny, případně ČCHMÚ.

S tím souvisí i znalost vlastností materiálu, ze kterého se bude zelená střecha skládat. Každý materiál má odlišné absorpční a hydroakumulační vlastnosti. Zde je navíc platná poučka, že čím větší sklon střecha má, tím méně je zapotřebí řešit odvodňování.

Správná skladba

Přejděme však již k samotné skladbě. Jako první je položena vrstva hydroizolace, která zabraňuje vodě v průsaku do konstrukce stavby. Při její pokládce je důležité dávat skutečně velký pozor na veškeré nedokonalosti. Tato vrstva musí být odolná proti síle kořenů, někdy může pomoci ještě jedna vrstva kořenuodolné fólie.

Na hydroizolaci patří ochranná geotextilie, která chrání hydroizolaci před mechanickým poškozením. Geotextilii je dobré aplikovat okamžitě po položení hydroizolace, aby se možnost jejího poškození co nejvíce minimalizovala.
Obvod vegetační střechy se zasypává kačírkem, který udržuje soudržnost vegetace a zároveň brání před špiněním spodní fasády. Kamenivo by mělo být všude, kde se objevují v souvislém porostu díry, ať už kvůli světlíkům, oknům, vpustím, potrubí apod. Tím jsou tato místa chráněna před zarůstáním. Na svém místě drží kačírek speciální lišty.

Následuje drenážní vrstva, kterou zde plní nopová fólie s prolisovanými kalíšky. V nich se po dešti voda zadržuje, a rostliny tak mají vždy přístup k vláze. I novou folii je nutné chránit geotextilem, který se pokládá navrch otevřených nopů vytvářejících kalíšky.

Nejvhodnější jsou sukulenty a trvalky

Poslední vrstvou je substrát, který může být zkombinován s hydrofilní minerální vlnou. Do ní mohou rostliny bez problému zapouštět své kořeny. V případě substrátu nikdy nepoužívejte zeminu ze zahrady, ornici či zahradnický substrát. Ty totiž neobsahují potřebné množství živin.

Finále představuje samotná pokládka suchomilných rostlin, kterým nedělá problém případný nedostatek vody. Jedná se o sukulenty a trvalky, jako jsou rozchodníky, netřesky, mateřídouška, koniklec či řebříček. Zvolit však můžete i traviny, konkrétně kostřavu či lipnici.