Vše o dřevostavbách
Větrání s rekuperací
Rekuperace tepla z větracího vzduchu se běžně používá při rovnotlakém větrání za pomoci rekuperační jednotky. Jedná se v současné době o velmi oblíbený způsob větrání domů, na který byste nejčastěji narazili v nízkoenergetických nebo pasivních domech, ať už je to například montovaná dřevostavba nebo zděný dům. Právě v těchto domech, které díky svým těsným plášťům zabraňujícím nechtěnému úniku tepla i vzduchu, lze tuto metodu plnohodnotně a efektivně využívat. Jak rekuperace funguje Princip rekuperace spočívá ve využití teplého, znečištěného vzduchu z místnosti, který byste za normálních okolností vyvětrali oknem ven (např. koupelny, WC, šatny). Tento vzduch je potrubím odváděn do rekuperační jednotky, kde následně ohřívá přes výměník tepla čerstvý, přívodní, venkovní vzduch, který už pak předehřátý vstupuje do místnosti. V letních měsících může fungovat rekuperační jednotka v opačném gardu a pomáhá tak dům ochlazovat. Protože stejné množství vzduchu je přiváděno a stejné je i odváděno, říká se tomu rovnotlaké větrání. Jak rekuperační jednotka vypadá? Rekuperační jednotka pro rodinný dům je pro vaši představu velká asi jako lednice. Pro byt pak bývá menší a přirovnat ji lze například k elektrické troubě. Pokud je to možné, měla by být umístěná v zateplené místnosti v domě. Nejčastěji se k tomu využívají technické místnosti, prádelny nebo sušárny. Menší rekuperační jednotky lze zavěsit i nad podhled pod strop. Vnitřek rekuperační jednotky se skládá z přívodní a odvodní části, které jsou propojené rekuperačním výměníkem. V odvodní i přívodní části je ventilátor a v přívodní je navíc ještě vzduchový filtr, který je potřeba pravidelně měnit. Některé jednotky jsou na přívodu doplněny ještě dohřívačem nebo chladičem. To ovšem závisí na konfiguraci požadovaných funkcí. Jak vybrat správnou velikost jednotky Vhodná velikost rekuperační jednotky, tedy její požadovaný průtok větracího vzduchu, je ovlivněna počtem obyvatel a využitím jednotlivých místností v domě. Tato velikost se určuje na základě českých státních norem (ČSN), které uvádějí průměrné hodnoty intenzity větrání, požadovanou dávku přiváděného vzduchu na osobu a případně množství odváděného vzduchu. Čtyřčlenná rodina žijící v domě 5+1 se dvěma koupelnami a dvěma WC by potřebovala rekuperační jednotku s průtokem větracího vzduchu cca 350 m3 za hodinu. Lokální nebo centrální rekuperace? Při výběru rekuperační jednotky není až tak důležité zda jí chcete umístit do dřevostavby nebo cihlového domu, ale spíše v jakém stádiu stavby se byt či dům nachází. Lokální rekuperace je vhodná pro domy již hotové nebo ve stádiu rekonstrukce. K lokální rekuperaci nejsou zapotřebí vzduchotechnické rozvody a rekuperační jednotky jsou zabudovány přímo do obvodových zdí. Díky tomu se jedná o poměrně nenáročné řešení z pohledu peněz i provedení. Centrální rekuperační jednotky jsou charakteristické tím, že jsou k nim po celém domě vedeny rozvody vzduchu. Jedna jednotka, která je obvykle umístěná v technické místnosti, pak zásobuje všechny místnosti. Tento typ rekuperačních jednotek je ideální v případě, že stavíte nový dům. Už v samotném plánu je potřeba s rozvody počítat a přizpůsobit tomu i plášť domu, okna a dveře. V dalším článku se dozvíte o výhodách a nevýhodách rekuperace a kdy se k rekuperaci přiklonit.
Možnosti vytápění nízkoenergetického domu
Tepelné soustavy Varianty tepelných soustav pro nízkoenergetické dřevostavby Plynový kondenzační kotel + teplovodní potrubí + radiátory nebo podlahové vytápění Tepelná čerpadla vzduch/voda + teplovodní potrubí + radiátory nebo podlahové vytápění Rekuperační jednotka + teplovzdušné potrubí + vzduchotechnické vyústky Elektrické podlahové vytápění Elektrokotel + podlahové vytápění Elektrické přímotopy Shrnutí: Orientační ceny vytápění nízkoenergerických domů $line$ Zdroj a způsob distribuce tepla je zásadním tématem při stavbě každého domu včetně nízkoenergetického. I když konstrukční vlastnosti nízkoenergetické montované dřevostavby brání neřízenému úniku tepla, je třeba tento dům efektivně vytápět. Současný trh nabízí řadu otopných soustav či systémů s ohledem na to co a jak má být vytápěno. Při jejich výběru je potřeba zohlednit řadu faktorů a podle nich se pokusit najít optimální řešení, díky kterému dosáhnete ve vaší domácnosti tepla domova a neuděláte průvan v peněžence. Vybrali jsme pro vás několik systémů vytápění, které jsou vhodné pro nízkoenergetické domy s tepelnou ztrátou do 7kW. Roční provozní náklady zohledňují jejich běžné užívání čtyřčlennou rodinou. Tepelné soustavy Tepelnou soustavou se rozumí kombinace tepelných zdrojů (kotle, tepelná čerpadla aj.), distribučních soustav(teplovodní a teplovzdušné potrubí) a otopných ploch, nebo také koncových prvků (např. radiátory). Při jejich výběru a vzájemné kombinaci myslete především na tyto aspekty: Čím chcete, nebo můžete vytápět. Tím se rozumí, jaká komodita je pro vás nejdostupnější (dřevo, plyn nebo elektrická energie). Kolik peněz jste ochotni investovat do samotné instalace a následné údržby. Jaké jsou vaše osobní preference z pohledu uživatele, tzn., zda chce podlahové vytápění, otopná tělesa (radiátory) nebo např. teplovzdušné vytápění. Varianty tepelných soustav pro nízkoenergetické dřevostavby 1. Plynový kondenzační kotel + teplovodní potrubí + radiátory nebo podlahové vytápění Kombinace plynového kotle a teplovodního potrubí zakončeného radiátory nebo podlahovým vytápěním je vhodná v případě, že je ve vaší blízkosti dostupná plynová přípojka. Plyn, jakožto finančně dostupné palivo, slibuje poměrně nízké provozní náklady. Je deklarováno přibližně 16 tis. / rok. Za velkou výhodu lze považovat automatické řízení výkonu, které vám zajistí teplotu vzduchu a vody dle vašich požadavků kdykoliv si vzpomenete. Plynový kotel je v porovnání s kotlem na dřevo (který se již v nízkoenergetických domech nepoužívá) velmi malý, nezabere tudíž mnoho místa a není třeba k němu mít další prostor na uskladnění paliva. Berte však v potaz fakt, že spalování plynu, jakožto fosilního paliva je neekologické. Investiční náklady této soustavy jsou odhadovány na přibližně 250tis. Do budoucna je třeba počítat i s náklady na pravidelnou revizi. Při tomto způsobu vytápění není možné počítat s výhodným elektrickým tarifem jako je tomu v případě vytápěním na elektřinu. 2. Tepelná čerpadla vzduch/voda + teplovodní potrubí + radiátory nebo podlahové vytápění Abyste dostatečně využili vlastnosti tepelného čerpadla, je vhodné počítat s většími otopnými tělesy na konci tohoto systému. Tepelné čerpadlo je tím účinnější, čím nižší teplotu produkuje, ale tím je potřeba mít větší radiátory. Díky tomu si dobře rozumí s podlahovým vytápěním. Jedná se totiž o velkou topnou plochu na nízké teplotě. Přestože investiční náklady na tento systém sahají k cca 400tis. velkou výhodou jsou pak následné provozní náklady (11tis. / rok), navíc se využívá levnějšího tarifu při odběru elektrické energie pro celý dům. Tepelné čerpadlo je rozměrem o něco málo větší než kotel na plyn. Je hlučnější, proto se doporučuje umístit ho dostatečně daleko od obytných prostor. Protože využívá energii vzduchu, opět se jedná o ekologický způsob vytápění. 3. Rekuperační jednotka + teplovzdušné potrubí + vzduchotechnické vyústky Tento systém vytápění je zcela odlišný, než na který jsme v našich zeměpisných šířkách zvyklí. Nicméně se jedná o poměrně rozšířený a mezi uživateli oblíbený způsob vytápění, jehož přidanou hodnotou je především čistší vnitřní ovzduší, což potěší nejen vaše alergiky, ale i uklízečku, která nebude muset tak často utírat prach. Rekuperační jednotka zajišťuje kromě topení i filtraci vzduchu a řeší i větrání. V případě jejího využití, není doporučeno klasické větrání okny. Investiční náklady se řadí mezi ty nejnižší a to cca 150tis. Nicméně už při samotné stavbě je třeba s tímto řešením vytápění počítat, aby k tomu byl dům už od začátku přizpůsoben. Dům musí být těsný a je třeba více místa pro rozvod vzduchotechnického potrubí. Velikost rekuperační jednotky je podobná jako tepelné čerpadlo. Roční provozní náklady pro čtyřčlennou rodinu se odhadují na cca 17tis. Za nevýhodu lze považovat četnější servis než v předchozích případech a pro někoho nepřekonatelnou potřebu větrat okny. 4. Elektrické podlahové vytápění Jedná se o vhodný typ vytápění pro menší domy s podlahovou plochou do 150 m2. Mezi výhody jistě patří prostorová úspora, protože přímotopné kabely se instalují přímo do konstrukce podlahy. Topení se ovládá regulátorem umístěným na stěně a žádné další vybavení není potřeba. Bohužel z pohledu současné legislativy je pro splnění podmínek energetické náročnosti potřeba tento systém kombinovat s ekologickým zdrojem jako je například krb nebo větrání s rekuperací. Investiční náklady tohoto systému jsou odhadovány na 120tis. a provozní náklady 26tis. ročně. 5. Elektrokotel + podlahové vytápění Pokud uvažujete o tepelném čerpadlu, ale nemáte dosud dostatek investičních prostředků, je řešením pořízení relativně levného elektrokotle, který lze později nahradit tepelným čerpadlem. Investiční náklady na tento systém jsou cca 220tis a provozní náklady 27tis./rok. I v tomto případě se využívá levnějšího tarifu při odběru elektrické energie pro celý dům. S ohledem na energetickou náročnost je stejně jako v případě elektrického podlahového vytápění nezbytné kombinovat s dalším ekologickým zdrojem. 6. Elektrické přímotopy Investičně levným, ale ne příliš komfortním řešením, je instalace elektrických přímotopů. Nejsou náročné na prostor a vyžadují jen elektrické připojení. Jsou vhodné ale pouze jako doplňkové vytápění do pasivních domů. Jejich výhodou je rychlý náběh výkonu v řádech minut oproti náběhu podlahového vytápění, který požadované teploty v domě dosáhne až za několik hodin. Investiční náklady jsou v porovnání s ostatními systémy nesrovnatelně nízké, protože vám bude stačit jen 15tis. na nákup několika přímotopů. Naproti tomu provozní náklady činí poměrně vysokou částku, 29tis. ročně. Shrnutí: Orientační ceny vytápění nízkoenergerických domů Tepelná souprava Orientační pořizovací cena Orientační roční náklady čtyřčlenné rodiny Plynový kondenzační kotel + teplovodní potrubí + radiátory nebo podlahové vytápění 250 tis. 16 tis. Tepelná čerpadla vzduch/voda + teplovodní potrubí + radiátory nebo podlahové vytápění 400 tis. 11 tis. Rekuperační jednotka + teplovzdušné potrubí + vzduchotechnické vyústky 150 tis. 17 tis. Elektrické podlahové vytápění 120 tis. 26 tis. Elektrokotel + podlahové vytápění 220 tis. 27 tis. Elektrické přímotopy 15 tis. 29 tis. Vhodné vytápění nízkoenergetických domů řešte s odborníkem Systémy je možné kombinovat i jinak a počet variant je prakticky nekonečný. S oblibou bývají doplňovány i solární kolektory nebo krby s teplovodním výměníkem. Ale investiční náklady na takto rozšířený systém málo kdy pokryjí úsporu energie a proto v jednoduchosti je síla. Je lepší investovat do jednoduchého a kvalitního systému s fungujícím servisním zastoupením v ČR, který vám zdroj tepla opraví i za několik let. Kombinace různých zdrojů vytápění však musí jít vždy ruku v ruce s průkazem energetické náročnosti budovy, který je nezbytnou součástí žádosti o stavební povolení. Například elektrické vytápění tomuto výpočtu nevyhoví, pokud není kombinován se sekundárním zdrojem vytápění nebo větráním s rekuperací (jako bylo zmíněno víše). Pokud toužíte v nízkoenergetickém domě po krbu, přečtěte si více ve článku: "Krb v nízkoenergetické dřevostavbě ano nebo ne?"
Difuzně otevřená nebo uzavřená dřevostavba? – 2. část: Difuzně otevřená konstrukce
V minulém článku jsme se zaměřili na difuzně uzavřené konstrukce montovaných dřevostaveb a její výhody a nevýhody. V dnešním článku se zaměříme na konstrukce otevřené. Difuzně otevřená konstrukce montované dřevostavby Opakem difuzně uzavřené konstrukce je konstrukce otevřená (příklady stavby stěny na obrázku). Ta je už od začátku navržena tak, aby nebránila vzdušné vlhkosti v interiéru prostupovat do konstrukce domu, a současně zajišťuje, aby druhou stranou vycházela ven. V konstrukci se tak díky použitým materiálům a jejich skladbě vlhkost nezadržuje. Všechny materiály, ze kterých se konstrukce skládá, musejí mít otevřenou pórovitost, aby byl zajištěn transport par a plynů skrze ně. Nejčastěji jsou to dřevovláknité desky, oblíbené pro svou tuhost, difuzní otevřenost, tepelně izolační vlastnosti, zvukotěsnost a v neposlední řadě zdravotní nezávadnost. Za předpokladu, že je tato konstrukce dobře navržena, nedochází k nadměrné kondenzaci vodních par uvnitř konstrukce. Větrání v difuzně otevřené konstrukci Velkým a stále diskutovaným tématem v souvislosti s difuzně otevřenou konstrukcí je větrání. Z charakteru konstrukce by se mohl uživatel domnívat, že když je konstrukce otevřená a vlhkost má možnost jí prostupovat, že tím lze nahradit samotné větrání okny. Ano i ne. Když je dům prázdný, nebo ve dnech, když není dům plně využíván všemi jeho obyvateli, může si vystačit s difúzním systémem. Ale v okamžiku, kdy se v domě sejde celá rodina, vaří se nebo suší prádlo, už není v kapacitě konstrukce, aby všechnu vyprodukovanou vlhkost sama odvedla. V tomto případě se doporučuje větrat klasickým způsobem a zajistit si tak komfortní a především zdravé klima. Výhody a nevýhody otevřené konstrukce Jedinou nevýhodou tohoto typu konstrukce může být její cena, která je vyšší, než u konstrukce uzavřené. Pak už se dá hovořit pouze o výhodách, kterými jsou především: vnitřní klimatické podmínky; akustické vlastnosti domu; bez rizika mechanického poškození ze strany uživatele. Zvolit tedy difuzně otevřenou nebo uzavřenou dřevostavbu? Až se vás dodavatel vaší stavby zeptá, jaký typ konstrukce budete chtít, zvažte pečlivě všechna pro a proti pro každou z nich. Pokud vaším hlavním rozhodujícím faktorem je cena, pak bude vhodnější levnější varianta – uzavřená konstrukce. V ostatních případech však spíše doporučujeme konstrukci otevřenou. Že bez vzduchu se nedá žít, je nad slunce jasné. A stejně tak jako musí dýchat člověk, měl by dýchat i dům, ve kterém žije. Jen tak na vás může dýchnout teplo domova. Více o vlastnostech a typech difuzně ovetřených a uzavřených kontsrukcí >
Difuzně otevřená nebo uzavřená dřevostavba? – 1. část: Difuzně uzavřená konstrukce
Pojmy difuzně otevřená nebo uzavřená konstrukce dřevostavby jsou v kontextu současných stavebních trendů velmi skloňované. Rozhodujete-li se o stavbě montované dřevostavby, dříve či později vám výrobce položí otázku, jaký typ konstrukce budete chtít a vy se pro jednu z nich budete muset rozhodnout. Podle čeho se budete rozhodovat? Jakému typu dáte přednost a proč? Vzdušná vlhkost v domě a co s ní V domech či bytech dochází běžným životem a jejich užíváním k tvorbě vzdušné vlhkosti. A to už jen tím, že každý člen domácnosti dýchá. A k tomu se v domě ještě vaří, pere a suší prádlo. Tyto a další běžné věci zapříčiňují, že v interiéru vzniká vyšší vzdušná vlhkost než v exteriéru. A protože fyzikální zákony jsou dané, má tato vlhkost, protože je vyšší, tendenci přecházet do prostředí s koncentrací nižší, to jest ven. A teď záleží na majiteli domu, resp. zadavateli stavby, kudy se tato vlhkost bude ven dostávat. Okny při větrání? Konstrukcí? Anebo si jí tam necháte? O tom co způsobuje nadměrná vlhkost v domech, už byly popsané stohy papírů a je na výsost jasné, že jí doma nikdo mít nechce. Budeme tedy vycházet z předpokladu, že se jí chceme zbavit a jde tedy jen o to jak a kudy. Difuzně uzavřená konstrukce montované dřevostavby Jedná se o typ konstrukce (na obrázku), která díky svému technickému řešení zabraňuje, aby vzdušná vlhkost, která v domech vzniká, prostupovala do konstrukce domu. Konstrukce dřevostaveb má obvykle podobu dřevěných sloupků, které jsou vyplněny minerální izolací a ze stran jsou desky. Z exteriérové strany je obložena tepelnou izolací a omítnuta. V obytné části konstrukce je například sádrokarton, biodeska či OSB deska. V případě difuzně uzavřené konstrukce je další ingrediencí tohoto sendviče parozábrana, jejíž hlavní úlohou, jak už sám název napovídá, je zabránit vniknutí par do konstrukce domu. Parozábrana Parozábrana je polyetylénová fólie, která, stejně jako například mikrotenový sáček, nepropustí žádnou vlhkost. Parozábrana, umístěná na vnitřní straně konstrukce, zajistí, aby vlhkost, která v domě vzniká, neprostupovala do konstrukce domu, kde by mohla zkondenzovat. Vlhkost, uzavřená v konstrukci domu, je pak hlavní příčinou vzniku plísní, porušení konstrukce domu a degradace použitého materiálu – dřeva. Ale co když se parozábrana protrhne? Tak jako by vám z protrženého mikrotenového sáčku začal vytékat jeho obsah, stejně tak by se skrze poškozenou část parozábrany začala nahromaděná vlhkost v domě „vylévat“ do zdí nebo střechy vašeho domu. Poškodit parozábranu a tím pádem omezit její funkci lze několika způsoby. Nedodržením správného technologického postupu při samotné výstavbě domu. Neopatrnou manipulací při stavbě. Mechanickým poškozením při užívání domu. Poškodit parozábranu při běžném užívání domu je snazší než se zdá. Ve chvíli, kdy věšíte na zeď například televizi, nebo kotvíte do zdi knihovnu, či jiný kus většího nábytku, dojde obvykle k tomu, že se provrtáte hlouběji než jen na sílu sádrokartonu nebo OSB desky. V tu chvíli dochází k protržení parozábrany. Výhody a nevýhody difuzně uzavřené konstrukce Výhodou difuzně uzavřených konstrukcí je jejich cena, která je v porovnání s otevřenou konstrukcí nižší. Naproti tomu je zde poměrně vysoké riziko poškození parozábrany, které má pak za následek degradaci celého principu difuzně uzavřené konstrukce. Dále je v tomto případě kladen vysoký důraz na kvalitu a preciznost výroby a montáž dřevostavby. V druhé části se dozvíte vše potřebné o difuzně otevřených dřevostavbách. Více o vlastnostech a typech difuzně ovetřených a uzavřených kontsrukcí >
Krb v nízkoenergetické dřevostavbě ano nebo ne?
Oheň je od pradávna považován za symbol života. Přestože v současné době už není naše potřeba ohně životně důležitá, jako tomu bylo v dřívějších dobách, stále v nás oheň vyvolává zvláštní pocity v zásadě pozitivního charakteru. Není to tak dávno, co se krby v domech stavěly především z praktického důvodu a tím bylo zajištění tepla. Staré domy, které díky tehdejším stavebním metodám a materiálu dostatečně netěsnily, představovaly ideální podmínky pro fungování krbu, aniž by jeho uživatelům způsobovaly nějaký diskomfort. Kvůli vysokým tepelným ztrátám skrze zdivo nebo netěsnící okenní rámy bylo v domě díky krbu příjemné teplo. Technologie výstavby domů ale notně pokročila a s příchodem nízkoenergetických staveb začal krb pozbývat svého smyslu. Ale ukažte mi člověka, ve kterém by posezení u krbu neevokovalo příjemný pocit, pohodu nebo jiné pozitivní emoce. Proč se běžný krb do nízkoenergetických domů nehodí Tepelná ztráta v nízkoenergetickém domě při venkovní teplotě -10 °C je cca 6kW, zatímco výkon běžného krbu je cca 12kW a ten se nedá příliš regulovat. Z toho logicky vyplývá, že dům bude během chvíle přetopený a jeho obyvatelé se v něm nebudou cítit dobře. Zdravotní riziko Jak jistě všichni víme, aby oheň dobře hořel, je k tomu zapotřebí čerstvý vzduch. Kvůli absolutní těsnosti nízkoenergetických domů, kde nedochází k téměř žádné samovolné cirkulaci vzduchu, není dostatečné množství čerstvého vzduchu, který by oheň v krbu „živil“. V tom okamžiku se oheň dusí a v obytném prostoru se zvyšuje koncentrace oxidu uhelnatého, který je životu nebezpečný. Jaké je řešení? Krbová kamna s nízkým výkonem Pokud se majitel nízkoenergetické montované dřevostavby nechce krbu vzdát, řešením jsou pro něj moderní krbová kamna s nízkým výkonem a přívodem vzduchu z exteriéru. Výrobci deklarují, že krbová kamna optimalizovaná pro nízkoenergetické dřevostavby mají výkon i 1,2kW. Tyto krby dokonale pracují s akumulací a rozložením energie. O krbu je dobré přemýšlet už před samotnou výstavbou domu v době jeho plánování, aby tomu byl uzpůsoben i komín. Ten může mít šachtu pro přívod spalovacího vzduchu nebo lze přívod vzduchu vyřešit potrubím v podlaze, vyvedeným na fasádu objektu. Aby vám teplo domova, po kterém ve svém domě toužíte, nevyletělo komínem, vyhledejte pomoc odborníka na montované dřevostavby a vše s ním pečlivě zkonzultujte. $line$ Článek také naleznete zde
Větrání nejen v montovaných dřevostavbách
Každý člověk ve vaší domácnosti by měl mít cca 25 m3 čerstvého vzduchu za hodinu. Toho lze dosáhnout pravidelným a především správným větráním. Navzdory faktu, že bez čerstvého vzduchu se žije jen velmi obtížně, je stále mnoho domácností, které, aby ušetřili každou megawatthodinu (MWh), nevětrají nebo větrají špatně. A to i na úkor jejich komfortu a zdraví. Menší problém toto představuje pro obyvatele domů ze starší zástavby. Tam sice kvůli netěsnícím oknům a dveřím dochází k úniku tepla, ale zároveň i k nepřetržité výměně vzduchu bez jejich zapříčinění. Jinak je tomu v moderních domech jakéhokoliv typu, ať už se jedná o nízkoenergetické montované dřevostavby, pasivní nebo nulové domy. Proč? Protože moderní domy mají tu výhodu, že jsou absolutně izolované a těsné a to včetně okenních otvorů. Nedochází tedy k samovolné cirkulaci čerstvého vzduchu. Negativní vliv na zdraví Když uživatelé takových domů nedostatečně větrají, vystavují se mnoha rizikům, které mohou negativně ovlivnit jejich zdraví. Tvorba plísní v důsledku vysoké vlhkosti. Ve „vydýchané“ místnosti se zvyšuje koncentrace oxidu uhličitého, který má za následek únavu, bolesti hlavy nebo pálení očí. Neodvětrávají se těkavé látky, které se uvolňují například z nábytku. Mezi tyto látky patří například formaldehyd, který je velmi často obsažen v laminátovém nábytku. Dále se může jednat o různá lepidla a laky. Jak správně větrat Předejít výše zmiňovaným problémům lze díky správnému manuálnímu nebo strojnímu větrání za použití techniky k tomu určené. Manuální způsob větrání spočívá v tom, že uživatel domu větrá nárazově (cca 5 minut každou hodinu) otevřením celého okna. Nebo větrá pomocí mikroventilace a to prakticky nepřetržitě. Mikroventilace je již běžným vybavením všech nových oken. Zařízení určené k výměně vzduchu téměř bez tepelných ztrát je rekuperační vzduchotechnická jednotka. Využívá se zejména v nízkoenergetických a pasivních domech a je nepřetržitým zdrojem čerstvého vzduchu. Jedná se o větrací zařízení s rekuperátorem a ventilátory, které zajišťuje odvod použitého vzduchu z interiéru mimo objekt a jeho následné nahrazení čerstvým vzduchem. V létě ochlazeným a v zimě ohřátým. Díky pravidelnému servisu a výměně filtrů, bude toto zařízení dlouhodobě plnit svou funkci a splňovat tak přísné hygienické nároky na kvalitu vzduchu v místnosti, čímž zajistí obyvatelům domu vyšší komfort bydlení.
