Vše o dřevostavbách
Nedovolte vaší dřevostavbě, aby se přehřívala
Jak se zdá, skutečně vysoké teploty během letních měsíců v České republice nejsou jen nahodilou anomálií, ale budou se opakovat čím dál častěji. I proto je dobré se na vysoké teploty připravit již při výstavbě domu a zajistit, aby se jeho interiér nepřehříval. Téma přehřívání je platné i pro dřevostavby, u kterých se často myslí především na zamezení průniku zimy v zimním období, ale teplo během letních měsíců je občas opomíjeno. Jak je známo, dřevo dokáže teplo rychle kumulovat a stejně tak rychle jej také ztrácí. Proto může u špatně vyřešených dřevostaveb v letních měsících skutečně docházet k jejich přehřívání. Proto je nutné již při návrhu stavby myslet na několik nezbytných detailů, které přehřívání objektu eliminují. Od základu a střechy Vše začíná již u izolace, která by měla být schopna omezovat množství tepla pronikajícího do domu. Pokud je izolace vyřešena správně, například za využití celulózy či dřevovláknitých desek, teplo z exteriéru proniká do interiéru stejně dlouho jako u klasického zděného domu, a interiér se tak přes den nestihne přehřát. Dalším podstatným prvkem je řešení střechy dřevostavby. Kdo na svůj dům nainstaluje zelenou střechu, nemusí si s jakýmkoliv přehříváním vůbec lámat hlavu. Zelená střecha je ovšem nákladná a nehodí se ke každému typu domu. Přesto lze i tak střechou ovlivnit množství tepla pronikajícího do interiéru. Důležitou roli hraje barva střechy. Zde platí pravidlo, že čím tmavší střecha je, tím více slunečních paprsků bude pohlcovat. Velký význam má tvar střechy. Pokud nepřesahuje obvod domu, slunečním paprskům nebrání nic v tom, aby se opíraly do stěn domu v plné síle a zahřívaly je. Účinné stínění S tím také souvisí nutnost efektivního řešení stínění. Moderní stavby rády pracují s masivními prosklenými plochami, skrze které pronikají sluneční paprsky do interiéru jako nůž do másla. Je tedy nutné do takových oken instalovat venkovní žaluzie či rolety odrážející světlo i teplo, a to ještě předtím, než se dostane do interiéru. A opět platí, že světlejší barva zvládá tento úkol lépe než tmavší. Pamatujte také na to, že množství paprsků, a tedy i tepla proudí do interiéru skrze šikmé prosvětlovací prvky, nejčastěji střešními okny. Ty je proto vhodné umisťovat jinam než na jihozápadní část střechy. Efektivní větrání Nejsou to však jen konstrukční prvky domu, co dokáže přehřívání ovlivňovat. Svou trochou do mlýna může přispět i samotný obyvatel domu. Během parných dnů je zapotřebí co nejméně větrat. Okenice a dveře je však dobré otevírat v momentě, kdy venkovní teploty klesnou, aby se v interiéru vyměnil vzduch a případně se do něj pustil i chlad. Okna je dobré nechat otevřená i na noc, pokud není ruch z okolí příliš velký. Tepelná kumulace dřevostaveb je zkrátka téma, které není radno podceňovat a je nutné jej řešit již během projektování domu. Mějte jistotu, že se vám v domě bude dobře bydlet jak během vánic za okny, tak i v momentě, kdy se dům bude koupat ve slunečních paprscích. Více k tématu: Jak se efektivně bránit vysokým teplotám uvnitř domu v horkých dnech? Technologie Activ Air
Světlovody: cesta k přirozenému světlu i v nejtemnějších koutech
Denní světlo hraje ve správné činnosti lidského organismu velice důležitou roli. Proto je podstatné, abychom jím byli během dne co nejvíce obklopeni. Tradičně k nám domů pouštíme světlo skrze okna, ať už klasická či střešní. Jsou ovšem taková místa a místnosti, kde není možné okno instalovat. I sem však můžeme denní světlo přivést, a to díky tzv. světlovodům. Světlovody jsou elegantním řešením, které nevyžaduje příliš velké stavební zásahy, a především jsou levnější a také na instalaci rychlejší alternativou, jak světlo do tmavých zákoutí dostat. Chytré řešení Jak již název napovídá, jedná se o systém přívodu světla dopadající na střechu domu hlouběji do jeho útrob. O to se stará skleněná kopule, která zachytává denní světlo a následně jej vede pomocí vysoce reflexních tubusů do interiéru. Zde je světlo rozptylování difusérem, a tak vše působí naprosto přirozeně. Světlovodů existuje celá řada. Výrobci totiž vycházejí vstříc jednotlivým koncepcím objektů, ale také prostorům, kam má být světlo přivedeno. Jednotlivé světlovody se liší mírou přiváděného světla, což nejvíce ovlivňuje velikost tubusu a jeho vnitřní reflexní úprava. Vnitřní plocha tubusu musí být maximálně hladká a reflexní. Pro tyto účely se nejčastěji využívá leštěný hliník, stříbro a díky modernímu vývoji také speciální polymer s vysokou odrazivou schopností. Ten má hned několik výhod, mezi kterými je například i fakt, že nevede teplo, a tak je i s jeho využitím v interiéru stálá teplota. Sběr a rozptyl světla Stejně podstatnou roli v technologii světlovodu jako tubus představuje také vrchní skleněná část. Právě ta se stará o zachytávání světla a ovlivňuje, kolik jej je posílání dolů. Z tohoto důvodu se využívá tzv. vyklenuté Fresnerovy čočky, která dokáže lámat ostré úhly, a tím snižovat počet odrazů v samotném tubusu. Intenzita světla je tak zachována a rozzáří vnitřní interiér. O to se stará difusér, který rozptyluje světlo nejčastěji mléčným sklem. Díky němu působí difusér velice příjemným dojmem a efekt je velmi přirozený, neoslňuje a světlo není ostré. Difusérů je na trhu velké množství. Některé nabízejí další přidané čočky, které intenzitu světla ještě více navyšují. Dále můžete zvolit takové, které působí spíše jako klasické světlo se žárovkou, případně volit difuséry imitující střešní okna. Difuséry se nejčastěji zapouští do podhledů, aby perfektně splynuly se stropem. Optimální regulace Technologie dnes navíc umožňují regulovat intenzitu světlovodů tak, aby tok světla přesně odpovídal potřebám obyvatel domu a třeba i ročnímu období. Jak je známo, zimní měsíce jsou co do intenzity světla o něco chudší než letní měsíce. Proto se hodí možnost přivírat a otevírat světlovod, a tím regulovat intenzitu do interiéru propouštěného světla. Světlovod je zkrátka chytrou možností, jak dostat do svého domu či bytu více světla, s minimálními náklady a ve velmi krátkém čase. Stačí si jen vybrat toho správného dodavatele či firmu, která provede instalaci kvalitně a dostatečně odborně tak, aby byla míra světla v interiéru maximální. Spíše než na cenu, proto dbejte na kvalitní reference daného dodavatele materiálu a služeb.
Centrální vysavač jako cesta ke zdravější domácnosti
Moderní technologie se pomalu, ale jistě vkrádají do našich životů, aniž bychom si to uvědomovali. Z telefonů se staly malé mobilní kanceláře, auta začala jezdit na elektřinu a chytré začaly být už i domácnosti. Ty si samy regulují vytápění, osvětlení, hlasem lze ovládat i sporák a robotické vysavače nás už ani nepotřebují. Jenže robotický vysavač není jediným moderním výstřelkem, který pomáhá zbavit domácnost nečistot. Moderním trendem je také centrální vysávání. Skrytý vysavač v každé místnosti Centrální vysávání je moderní řešení přinášející plno benefitů a je vhodné také pro dřevostavby. Jeho největší výhoda spočívá v maximální účinnosti odvodu nečistot pryč z domu. Klasický vysavač totiž nasává vzduch, větší nečistoty ukládá ve sběrné nádobě či sáčku a následně nasátý vzduch vyfukuje zpět do místnosti. Toto technické řešení ovšem přináší tu nevýhodu, že se při něm ve velké míře víří vzduch a tím i doposud nevysáté nečistoty, které vdechují všichni členové domácnosti, a které se usazují na místech, které již byly vysáty. Centrální vysavač ovšem odvádí všechny nasáté nečistoty mimo obytné prostory. Nečistoty na jednom místě Vše, co centrální vysavač vysaje, totiž putuje do sběrné nádoby, která je nejčastěji umístěna v technické místnosti či garáži a jim podobným prostorám. Zde dochází nejen ke sběru prachu a dalších nečistot, ale také je zde umístěn motor centrálního vysavače. To znamená, že vysávání interiéru je velice tichou záležitostí, při které slyšíte jen proudění vzduchu, protože motory běží zcela mimo vysávanou místnost. S centrálním vysáváním tak lze uklízet například i večer, kdy se vám konečně podaří uspat děti a máte trochu prostoru na to, dát po jejich řádění domácnost do pořádku. Nasávání nečistot a poslouchání chrastících kamínků letících trubicí je ve skutečnosti velmi uspokojivá činnost. Přesto má většina osob k vysávání spíše negativní vztah. Proč? Na vině je velmi často samotný vysavač, který je za sebou nutné neustále tahat, kontrolovat, zda vám vyjde šňůra, nebo se někde nezamotala. S centrálním vysavačem však toto martýrium odpadá. Rychle a jednoduše Stačí jen otevřít malá dvířka a z nich vytáhnout hadici, kterou následně napojíte na nástavec. Když je vše připraveno, stačí stisknout tlačítko a můžete se dát do práce. Hadice centrálních vysavačů mají navíc tu výhodu, že jsou velice dlouhé a také s jejich pomocí bez problému vysajete kompletně celé jedno podlaží. Systémy centrálního vysávání se však neomezují jen na klasické hadice. Velmi chytrým řešením je také nasávací štěrbina, která najde své uplatnění především u kuchyňských linek. Právě z nich totiž padá nejvíce nečistot dolů na podlahu. Pokud je přítomna nasávací štěrbina, stačí tyto nečistoty namést do nasávací štěrbiny, která je opět odvede do sběrné nádoby. Dostupné i v ČR Přestože jsou ventrální vysavače oblíbené především v Americe, kde nechybí v téměř žádné dřevostavbě, i na našem trhu lze najít několik dodavatelů technologií i firem, které centrální vysávací systém dovedou nainstalovat. Mezi nejoblíbenější výrobce, jejichž produkty lze sehnat i na našem trhu, patří kanadský Husky či americký Beam. Centrální vysavače však vyrábějí i některé nám známější značky, jako je například Elektrolux, u nás nabízí společnost SmartVac. Pořizovací cena centrálního systému vysávání je samozřejmě o něco nákladnější než u klasického vysavače. Jedná se však o systém s dlouhou životností, který přináší množství benefitů. Ty hravě vyváží veškeré náklady. Více k tématu: Jděte na svůj dům chytře
Fotovoltaika: cesta k úsporám vhodná i pro dřevostavbu
Dopady inflace, důsledky koronavirové pandemie a také konfliktu na Ukrajině, to všechno jsou důvody, proč si budeme muset utáhnout opasky a připravit se na vyšší účty. Ty se budou týkat hlavně energií. Řada lidí proto hledá alternativy, které pomohou konečné částky na ročních zúčtováních od dodavatelů energií zkrotit. Těmi jsou i stále častěji probírané solární panely a s nimi související fototermika a fotovoltaika. Solární panely nejsou úplně novou technologií, ovšem díky poklesu jejich ceny a růstu ceny klasického odběru energií ze sítě se pro řadu zákazníků stávají stále zajímavější alternativou. Princip fotovoltaiky je přitom poměrně jednoduchý. Solární články jsou schopné pohlcovat sluneční záření, které je následně využíváno buď pro ohřev vody nebo k výrobě elektřiny. Fototermika Právě systém ohřevu vody je nazýván fototermikou. Princip funguje na bází teplonosné kapaliny v uzavřeném okruhu se zásobníkem tepla, ve kterém se energie předává do vody. Ta následně přepravuje teplo dál do domu, kde je využíváno k vytápění, ale i k ohřevu užitkové vody. Průměrná účinnost tohoto systému je 30 až 40 % a lze tak s jeho pomocí mimo topnou sezónu, tedy od poloviny května do počátku října, obsloužit kompletní ohřev vody. Během topné sezóny, tedy na podzim, v zimě a na jaře, dokáže tento systém zastoupit ohřev vody přibližně ze 60 %. Fotovoltaika Dalším řešením je fotovoltaika, tedy systém schopný přeměňovat sluneční záření přímo na elektřinu. Ta může být následně posílána přímo do rozvodů ve vaší domácnosti, odprodávána zpět do sítě, případně ukládána v k tomu určených bateriích. Základem této technologie jsou fotovoltaické články obsažené ve fotovoltaických panelech. Pro své majitele přináší tento systém hned několik benefitů. Tím první je určitá nezávislost na dodavatelích, od kterých není nutné neustále odkupovat elektřinu. Dalším benefitem je přispění k zdravějšímu životnímu prostředí, jelikož se jedná o zcela bezemisní způsob získávání elektrické energie. A třetí výhodou je nezávislost na síti, díky které lze svítit i v momentě, kdy má síť výpadek. K dalším výhodám patří i relativní nenáročnost na obsluhu a jednoduchost technologie, díky které se jedná o téměř bezúdržbový systém získávání energie. Fotovoltaika dává smysl především na místech s vysokým počtem slunečních dní. Spočítejte si návratnost Cena pořízení běžné domácí fotovoltaiky se přitom pohybuje v rozmezí 60 až 150 tisíc korun. V případě varianty s ukládáním přebytků je to 100 až 500 tisíc korun. U dobře nastavené domácí elektrárny s akumulací se při využití dotačního programu počítá návratnost investic mezi 8 až 16 roky. Životnost panelů je uváděna přibližně 35 let. Většina domácích elektráren provozovaných v tuzemských podmínkách ovšem není stavěna na to, aby dokázala pokrýt celoroční spotřebu elektřiny v domě. Je tedy nutné počítat s tím, že se bez pomoci veřejné sítě neobejdete. Nicméně tento systém pomůže výrazně krotit účty za odebírané energie. Důležitým faktorem je ovšem správné umístění panelů, které můžete zakomponovat přímo na střechu domu, případně jim dopřát místo na vlastní přízemní konstrukci. V zimě je nejlepší sklon panelů pod úhlem 60–75°, v létě naopak cca 30–35°, a to na základě polohy slunce, která se v jednotlivých ročních obdobích liší. Obvykle se však volí kompromis 45 stupňů s natočením panelů na jih. Co vybrat: fotovoltaika vs. fototermika Pokud si kladete otázku, které řešení je pro dřevostavbu lepší, vždy záleží na preferencích. Fotovoltaika je jednodušší na instalaci, protože nevyžaduje složité rozvody potrubí. Na druhou stranu není tak efektivní jako fototermika. To ovšem neplatí v zimních měsících, kdy má fotovoltaika přeci jen o něco navrch, a to zejména ve velmi mrazivých, avšak slunných dnech. Vše je tedy o správných propočtech a preferencích. Před finálním rozhodnutím o výběru technologie se rozhodně doporučujeme poradit s odborníkem. Ať máte jistotu, že vaše rozhodnutí bylo opravdu správné. Více k tématu: Jak ušetřit na energiích? Zkuste se zaměřit na teplo získávané z odpadních vod Zateplení dřevostavby. Úkol, který není radno podceňovat, ale ani se ho děsit Teplo domova je základ, cest k němu je však mnoho
Jak nejlépe ochránit dřevo před vlhkostí?
Voda je pro celou řadu materiálů tichý, ovšem nekompromisní zabiják, který pozvolnou, avšak vytrvalou činností dokáže poškodit kov, kámen a samozřejmě také dřevo. To je díky své relativní měkkosti na vlhkost poměrně náchylné, a proto je nutné každý trám, lať a prkno, u kterých hrozí riziko kontaktu s vodou, náležitě ošetřit. Vlhké dřevo znamená spoustu problémů Podobně jako u dalších organických materiálů je i u dřeva určité procento vnitřní vlhkosti zcela běžné. Jedná se o pórovitý materiál, který zadržuje vodu ve svých buněčných stěnách i buněčných dutinách. Během stavby je tedy nutné kontrolovat, zda využíváme takové dřevo, jehož celková vlhkosti je v platných normách. Stavba je totiž ve většině případů mokrým procesem, během kterého je dřevo v kontaktu s vlhkostí, kterou do sebe může absorbovat. Je tedy zapotřebí ošetřit dřevo tak, aby byla tato absorpce co nejmenší. Pokud dřevo ošetřeno není, snižuje se jeho pevnost a pružnost. Zároveň se zvyšuje riziko napadení biologickými škůdci, jako je hmyz, plísně, hniloba či houby. Vlhkost také dokáže měnit tvar dřeva. Všechny tyto aspekty mohou ve finále vést k narušení statiky daného objektu. Lazura, olej, vosk a lak Abychom se vlhnutí dřeva preventivně vyhnuli, je nutné jej správně ošetřit. Možností, jak ošetřit dřevo, je celá řada. Patří sem například lazura, která je vhodná primárně pro ošetření měkkých dřevin, jako je lipové, jedlové, borovicové nebo smrkové dřevo. Lazura na povrchu dřeva vytváří film, který odpuzuje vodu, čímž zabraňuje degradaci kvality jeho struktury. Tmavá lazura navíc dokáže ochránit dřevo před ultrafialovým zářením. Nevýhodou lazury je, že po několika letech je potřeba dřevo či výrobek z dřeva znovu ošetřovat. Na tvrdé dřeviny, kde je lazura zcela nevhodná, se používají oleje a vosky. Tuto technologii lze aplikovat na javor, buk, ořech, olši či kaštan. Olej a vosk dokáže ochránit dřevo před působením vody a také zvyšuje jeho odolnost před mechanickým poškozením. Oleje jsou vhodné tam, kde se voda drží delší dobu. Příkladem mohou být nezastřešené terasy. Oleje se totiž do dřeva vsakují, a tak nejsou náchylné na mechanické opotřebení. Nátěr olejem je ovšem nutné často opakovat. Lak dokáže na povrchu dřeva vytvořit vrstvu, která odolává působení vody a větru. Laky na dřevo lze pořídit v nejrůznějších odstínech. Lak je ovšem poměrně citlivý na mechanická poškození. Jakmile se povrch laku naruší, do dřeva se může dostat voda. Proto je tato látka vhodnější pro aplikaci spíše v interiérech. Impregnace dřeva Veli zajímavou a účinnou technologií je impregnace. Na pilách lze často koupit již naimpregnované dřevo, které je namáčeno ve velkých kotlích ve speciálním impregnačním roztoku. Namáčení je vhodné pro rychlou impregnaci značného množství materiálu, ovšem samotný impregnační přípravek proniká do hloubky pouhých 2 milimetrů. Právě hloubka impregnace hraje důležitou roli. U každého typu dřeviny se však tato hloubka liší. V případě smrku se jedná o hloubku 3 až 7 milimetrů, u borovice je důležité impregnovat bílou část dřeva na průřezu, do jádra impregnace neproniká. U buku se jedná o hloubku deseti až dvaceti milimetrů. U dubu je optimální impregnovat do hloubky tří až šesti milimetrů. Proniknutí do takové hloubky je ovšem u většiny domácích způsobů ošetření dřeva problematické. Podobně jako máčení, ani nátěry a nástřiky nedovedou implementovat ochranné přípravky do správné hloubky. Nejúčinnější je tlaková impregnace Aby se ochranné látky dostaly tak hluboko do povrchu dřeva, je ideální zvolit postup tzv. tlakové impregnace. Během ní pronikají látky hluboko do struktury dřeva. Problém ovšem je, že tlakovou impregnaci nelze provádět v domácích podmínkách a takovéto ošetření dřeva je možné pouze u profesionálů s náležitou technikou. Využitím jejich služeb máte ovšem jistotu, že dřevo vydrží skutečně dlouho a nebudete s ním mít žádnou starost. Pokud se však rozhodnete volit ošetření dřeva v domácích podmínkách, můžete sáhnout po syntetických či vodou ředitelných lazurách. Pro navýšení efektu lze navíc takto ošetřené dřevo doplnit o povrchový lak, který vytvoří druhou ochrannou vrstvu. Počítejte však s tím, že se jedná o řešení, které dřevo ochrání jen na určitou dobu a po čase se bude nutné k takto ošetřenému dřevu opět vracet.
Jak ušetřit na energiích? Na úsporu myslete již při výstavbě domu a jeho zařizování
Energetická krize se pomalu, ale jistě vkrádá i do českých domácností. Zdražování energií bude citelné zejména v těchto měsících, kdy lidem do schránek přistane vyúčtování za minulý rok, na které v mnoha případech nebude dvakrát hezký pohled. Mnozí z nás tak hledají způsoby, jak na energiích ušetřit. V ideálním případě je na úspornost zapotřebí myslet již v momentě výstavby domu a následném zařizování, a koncipovat vše tak, aby byly náklady na jeho provoz co nejmenší. K tomu vám poslouží hned několik způsobů. Nizkoenergetický a pasivní dům S domy, které toho ke svému provozu nepotřebují příliš, se pojí pojmy nízkoenergetický dům a pasivní standard. Jaký je mezi nimi rozdíl, se můžete dočíst v našem nedávném článku, nicméně oba tyto tituly prozrazují, že dům umí být šetrný vůči životnímu prostředí i peněženkám svých majitelů. Aby se dům těmto standardům přiblížil, je nutné počítat s úsporností již v samotném návrhu, kdy by se měly uplatňovat principy typu orientace velkých prosklených ploch na jih či koncepce domu do střídmého půdorysu bez větších výběžků. Zateplení jako základ Základem pro maximální úsporu energie je ovšem co možná nejkvalitnější zateplení domu a minimalizace tepelných mostů. Samozřejmostí jsou také kvalitní okna s trojitým sklem a také dobře zpracované dveře. Dům by měl navíc využívat maximálně slunečních zisků, ale zároveň se prostřednictvím žaluzií či přesahem střechy bránit před přehřátím interiéru. Se sluncem souvisí také využívání sluneční energie k provozu domu prostřednictvím fotovoltaických systémů, díky kterým lze v extrémních případech vytvořit z domu plně ostrovní, tedy tzv. off-grid domov, který nemusí ke svému provozu energii ze sítě vůbec potřebovat. Nepodceňujte spotřebiče Jak vysoký odběr energie bude váš dům mít, ve velkém ovlivní také volba spotřebičů. Právě spotřebiče, jako je pračka, sušička či varná deska ovlivňují odběr energie zásadním způsobem. Kdo chce ušetřit, měl by se při jejich výběru řídit energetickými štítky a volit nejefektivnější spotřebiče označované úspornou třídou. Značné úspory na energiích mohou přinést také systémy chytré domácnosti, které přesně řídí provoz jednotlivých spotřebičů. Mimo svícení či zapínání pračky jsou schopny ovlivňovat i spínání elektrických kotlů a podobných spotřebičů, a chytře tak participovat na vytápění interiéru v šetrném režimu. Chytrá domácnost je úsporná Navíc některé chytré spotřebiče jsou schopny pracovat se stejnou efektivitou jako jejich „hloupí“ předchůdci a spotřebují přitom podstatně méně energie. Příkladem jsou chytré vysavače, které navíc dovedou šetřit čas. Mohly by se zdát jako prostý detail, ale ve výsledku se na spotřebě domácnosti umí podepsat také zvolené žárovky a další typy osvětlení. Ideální volbou jsou LED žárovky, které jsou úspornější a ekologičtější než kompaktní zářivky, a navíc je jejich životnost podstatně vyšší. Jejich cena je navíc dnes již relativně nízká. Právě cena je věc, na kterou byste při koncipování své úsporné domácnosti neměli zapomínat. Ve snaze ušetřit mnozí kupují věci, jejichž provoz je ve finále vyjde dráž, než pokud by zpočátku investovali do úspornějšího řešení. Tato poučka je ovšem platná i v opačném případě, a tak je nutné při snaze postavit dům a vybavit jeho domácnost energeticky co nejefektivněji, nutné neustále přepočítávat návratnost. Více k tématu: Jak ušetřit na energiích? Zkuste se zaměřit na teplo získávané z odpadních vod Domy s téměř nulovou spotřebou energie Tepelná čerpadla: ideální způsob vytápění dřevostavby
