Energetické standardy budov: není dům jako dům

Při nákupu nových spotřebičů se zákazníci často orientují podle štítku energetické náročnosti. Podobného škatulkování je využíváno také v případě budov, kde se rozlišují jednotlivé kategorie energetické náročnosti budovy. Ty prozrazují, jak náročný z energetického hlediska je provoz takového objektu. V jednotlivých kategoriích ovšem často bývá trochu zmatek a mnohdy dochází ke srovnáváním nesrovnatelného. A zákazník pak tápe. Pojďme si v této problematice udělat trochu jasno.

Nízkoenergetický standard

Vůbec prvním standardem, který se u nás začal využívat, je nízkoenergetický standard, který můžeme označit za předchůdce pasivního standardu. Definice tohoto standardu se určuje na základě měrné potřeby tepla na vytopení domu. Pokud dům nepřekračuje 50 kWh/(m2a), můžeme jej označit jako dům splňující nízkoenergetický standard.

V některých případech se můžeme setkat s tím, že do výpočtů vstupují i další proměnné, jako je součinitel prostupu tepla, neprůvzdušnost obálky domu apod. V současné době, díky neustále se zdokonalujícím technologiím a zpřísňování legislativních požadavků, se však od tohoto termínu v rámci odborné veřejnosti postupně opouští. U zákazníků se ovšem tento termín i dnes používá velmi aktivně.  

Pasivní standard

Daleko více se nyní začínáme v oboru setkávat s termínem pasivního standardu, který dnes můžeme označit i za technicky nejpokročilejší co se stavebního řešení domu týče. I tento standard se odvíjí od měrné potřeby tepla na vytopení domu, která se tentokráte stanovuje hranicí 15 kWh/(m2a). Aby však mohl dům spadat do toho standardu, musí splňovat i další kritéria.

Definuje jej například neobnovitelná primární energie, neprůvzdušnost obálky budovy či maximální četnost překročení nejvyšší povolené teploty vnitřního vzduchu během letních měsíců. Pro domy v pasivním standardu jsou navíc platná řada dalších požadavků na používané výrobky a technologie při stavbě domu.

Někdy se lze střetnou také s termínem energeticky pasivní standard, který je podobný výše popisovanému, ovšem rozdíl tvoří odlišné metody výpočtů, které využívají například odlišné vstupní údaje a další.

Budovy s velmi nízkou energetickou náročností

Pokud budete řešit dotace na svůj projekt v rámci vládního dotačního programu Nová zelená úsporám, pak se možná budete setkávat právě s tímto standardem. Opět se jedná o standard značně se přibližující obecným principům pasivního domu, kdy by požadovaná hodnota měrné potřeby tepla na vytápění neměla přesahovat 20 a v druhé úrovni 15 kWh/(m2a). Výpočty však vycházejí z metodických údajů vedených právě v rámci tohoto dotačního programu, kdy hlavní roli hraje plocha stanovená z vnějších rozměrů budovy, což výsledky odlišuje.

Setkat se také můžeme s řadou energetických standardů, které ve svých názvech operují se slovem nula. Jedná se například o energeticky nulovou budovu, standard blízký energeticky nulovému apod. Jedná se o další standardy, u kterých by se mohlo zdát, že jsou udělovány domům, které nepotřebují ke svému vytápění žádný zdroj tepla, což je samozřejmě lichá představa.

Sem spadají i budovy s téměř nulovou spotřebou energie, která je také jako jediná legislativně závazným pojmem. Všechny ostatní standardy nejsou v české legislativě pevně ukotveny, a proto se jedná o zcela dobrovolnou klasifikaci. I v tomto případě může být interpretace tohoto standardů ovšem různorodá, protože je velmi náročné definovat, co ona téměř nulová spotřeba ve skutečnosti reprezentuje.

Více k tématu: 

Co jsou to nízkoenergetické, pasivní a aktivní dřevostavby?
Jak ušetřit na energiích? Na úsporu myslete již při výstavbě domu a jeho zařízování 
Fotovoltaika: cesta k úsporám vhodná i pro dřevostavbu